Bologna po Mottovi: Jak si po letním vybrakování tým Vincenza Italiana vede?

Po úspěšné sezoně přišel pro Bolognu těžký šok v podobě odchodů trenéra a dvou největších hvězd. Jak se tým pod vedením Vincenza Italiana vyrovnává s těmito ztrátami, těžkým začátkem sezóny a náročným programem?

Minulá sezóna byla v mnoha ohledech výjimečná pro kdysi slavný klub z Bologni. Tento tým, který se může pochlubit bohatou historií a 7 tituly z italské ligy, je mimochodem 5. nejúspěšnějším klubem Serie A. V uplynulé sezóně obsadil příznačně 5. místo a díky snažení italských týmu při hromadění koeficientu prošel do prestižní Ligy mistrů. Na nebi italského Calcia začala zářit trenérská hvězda italsko-brazilského exzáložníka Thiaga Motty. Pod jeho vedením prožili průlomové sezóny hráči jako nizozemský útočník Joshua Zirkzee, skotský záložník Lewis Ferguson či obránce Riccardo Calafiori, z něhož následné výkony na Euru v Německu udělaly jednoho z objevů turnaje.

Jak je nejen v Itálii, ale i v jiných fotbalových ligách dobrým zvykem, bývá pro kluby typu Bologni po úspěšné sezóně následující přestupové období extrémně náročné. Tyto kluby obvykle vstupují do nové sezóny s plnou pokladnicí, ale zároveň oslabené tlakem minulého úspěchu. Výjimkou v tomto ohledu nebyla ani Bologna. Navíc, nadějný stratég Thiago Motta opustil lavičku a vydal se do Turína, aby oprášil slávu Juventusu, který už pátým rokem čeká na titul. Zirkzeeho a Calafioriho zlákaly nabídky z Premier League, přičemž Zirkzee oblékl dres Manchesteru United a Calafiori zamířil do londýnského Arsenalu. V Bologně však nezaháleli a na lavičku přivědli trenéra s tak italským jménem, jak to jen jde, Vincenza Italiana.

Vincenzo Italiano si svou příležitost odpracoval

47letý rodák z německého Karlsruhe, kde se narodil italským rodičům, preferuje podobně jako Thiago Motta rozestavení 4-2-3-1. Představuje ukázkovou cestu, jakou by měl absolvovat každý trenér, který nemá za sebou zrovna hvězdnou kariéru. Jako hráč si sice připsal 104 startů v Serii A, ale většinu kariéry strávil o patro níže v Serii B. Trenérskou kariéru pak začínal v amatérských klubech, odkud si pro sezónu 2018/19 proklestil cestu na lavičku týmu Serie C Trapani, s nímž postoupil o divizi výše. Poté přesedlal do ambicióznější Spezie, se kterou hned v první sezóně postoupil do Serie A, a kde se mu podařilo v následující sezóně udržet. I díky tomu upoutal pozornost vedení fialek z Fiorentiny, která mu poskytla příležitost vést klub s ambicemi na evropské poháry.

Ve Fiorentině strávil tři sezóny, během nichž se mu vždy podařilo získat pozici zajišťující start v Evropské konferenční lize. V této soutěži se také stal historicky prvním trenérem Fiorentiny, který se dvakrát po sobě dostal do finále evropského poháru. V obou případech však musel smutně přihlížet, jak s trofejí křepčí jeho fináloví soupeři. Stejně pro něj skončilo i finále Coppa Italia v sezoně 2022/23, kdy podlehl Interu. I přes tyto neúspěchy však bylo jeho angažmá ve Fiorentině hodnoceno jako úspěšné, a po skončení třetí sezóny zamířil Italiano o jeden toskánský dům dál – na pozici kouče Bologni.

Předurčen k neúspěchu, a že začátek skutečně krušný byl

Jak již bylo zmíněno, začátek angažmá nemohl být vzhledem k okolnostem složitější. Kromě odchodu dvou největších hvězd a startu klubu v Lize mistrů se Bologna musela obejít bez záložníka Lewise Fergusona, kterého vyřadilo zranění kolena. To všechno vedlo k tomu, že se Bologni nevedlo ani výsledkově – na svou první ligovou výhru musela čekat až do 5. kola, kdy zvítězila 1:2 na hřišti Monzy. Ligu mistrů pak Bologna také úplně nezvládla. Na vítězství si musela počkat až do zápasu s Dortmundem v rámci předposledního kola. Před posledním zápasem milionářské soutěže je,ale už tým z Toskánska bez šance na postup. Nyní se ale zdá, že se Vincenzu Italianovi podařilo tým pro zbytek sezóny nasměrovat zpět do správných kolejí.

Bologna má aktuálně odehráno 21 zápasů, ve kterých vybojovala 34 bodů, což ji stačí na 8. místo. Stejně jako AC Milán či Fiorentina mají navíc zápas k dobru. V porovnání s minulou sezónou tak Italiano po 21 zápasech získal pouze o bod méně než Thiago Motta. To se vzhledem ke všem okolnostem dá považovat za úspěch. I když je méně pravděpodobné, že se Bologna do konce sezóny zapojí do boje o Ligu mistrů.

Opatrněji než s Fiorentinou, Italiano navázal na svého předchůdce

S analýzou herního stylu Italiano na lavičce Bologny přišel pro 90 minut Michal Micka, komentátor Sport 1: „I přes ztrátu klíčových hráčů má Bologna stále v kádru dostatek kvalitních fotbalistů. Klíčovou postavou se nyní stal Santiago Castro, drzý hráč bez viditelných slabin, který sbírá standardní situace, dokáže dobře kombinovat a také skórovat. Po zranění se navíc dostává do formy i Lewis Ferguson, jenž byl pod Mottou velmi důležitý. Záloha ve složení Pobega – Freuler – Ferguson je silná nejen fyzicky, ale i fotbalově. K tomu Orsolini, který je kreativní a má schopnost dávat góly. Vzadu jsou Beukema a Lucumí, kteří jsou fyzicky silní, i když možná nejsou tak fotbalově nadaní, přesto svoji roli zvládají dobře. Tým tedy rozhodně není slabší, než v minulosti.“

„Co se týče stylu hry, Italiano se často vyhýbá přenechání iniciativy soupeři, což se mu ne vždy daří, zejména ve druhých poločasech. Při tvorbě útoků volí bezpečnou rozehrávku, ale když přijde vertikální přihrávka, jeho cílem je dostat míč co nejdále a vytvořit chaos na polovině soupeře. Ve srovnání s Fiorentinou, kde Italiano preferoval intenzivní pressing a vysoký tlak, je v Bologni tato taktika střídmější a používá se pouze v určitých momentech.“

„Rozdíly mezi tím, co Bologna hraje pod Mottou a pod Italianem, nejsou zásadní. Pod Italianem má Bologna více centrů do šestnáctky a tréninky jsou podle dostupných informací intenzivnější. Rychlá vertikální hra a Castrova volnost vepředu se zdají být dlouhodobě klíčovými prvky, které budou hrát rozhodující roli v dalším vývoji.“