Dvacet z dvaceti a jeden pokus navíc
Nedělní zápas s Plzní nabídl Chorého příběh v několika minutách. Slavia dlouho hledala cestu přes připraveného soupeře, po gólu Amara Memiće prohrávala a Štěpán Chaloupek ji vrátil do hry. Když pak v nastavení dostala penaltu, odpovědnost převzal útočník, který dřív rozhodoval zápasy právě za Viktorii.
Poprvé neuspěl. Florian Wiegele jeho střelu vytáhl na tyč a zdálo se, že Chorého ligová neomylnost skončila. Jenže Merchas Doski vběhl předčasně do pokutového území a zapojil se do následné hry. Pokutový kop se opakoval. Chorý se k němu postavil znovu a v jedenácté minutě nastavení rozhodl o výhře Slavie 2:1.
V české nejvyšší soutěži tak má dvacet proměněných penalt z dvaceti započítaných pokusů. Zrušená penalta tuto bilanci nekazí. Je to mimořádné číslo, i když tentokrát zůstalo bez poskvrny také zásluhou soupeřovy chyby. Štěstí mu zajistilo druhou možnost. Proměnit ji už musel sám.
Právě ochota vzít si míč znovu na sebe vystihuje jednu z jeho největších předností. Po neúspěchu se neschoval. Pro trenéra je takový hráč cenný zvlášť ve chvíli, kdy se týmu nedaří. A o to hůř se pak chápe, proč stejný fotbalista, který ustojí takhle vypjatou penaltu, jindy nezvládne vlastní reakci na soupeře.
Od Sigmy ke čtyřem titulům
Chorého kariéra nezačala v Edenu ani v Plzni. Do první ligy vstoupil v únoru 2014 za Sigmu Olomouc, shodou okolností proti Slavii. Na Hané zažil sestupy i návraty mezi elitu. Nebyl hotovým kanonýrem, kterého stačilo postavit do vápna. Učil se prosadit v dospělém fotbale a v roce 2017 pomohl hattrickem ve Znojmě stvrdit olomoucký postup.
V lednu 2018 odešel do Plzně. S Viktorií získal dva tituly, prošel hostováním v belgickém Zulte Waregem a postupně se stal útočníkem pro důležité zápasy. Dva góly Barceloně v Lize mistrů na podzim 2022 připomínají, že jeho možnosti nekončí u soubojů s domácími stopery. V červenci 2024 následoval přestup do Slavie a s ní další dva mistrovské ročníky.
Jeho produktivita má přitom delší trvání než jednu povedenou sezonu. V posledních dvou ligových ročnících za Plzeň dal třináct a dvanáct branek. V prvních dvou za Slavii čtrnáct a sedmnáct. Dohromady šestapadesát gólů za čtyři sezony. V té poslední se stal nejlepším střelcem soutěže, přestože nastoupil jen do čtyřiadvaceti utkání.
Na hřišti navíc odvádí práci, kterou samotná tabulka střelců nezachytí. Udrží míč pod tlakem, zaměstná obránce a umožní spoluhráčům dostat se blíž k brance. Proti Plzni bylo vidět i omezení takového využití: když kolem něj chybí podpora, musí se prát o příliš mnoho míčů sám. Jindřich Trpišovský po utkání vyzdvihl právě jeho souboje a schopnost udržet hru vpředu. Slavia ho potřebovala dlouho před rozhodující penaltou.
Sparťanský sen v sešívaném dresu
Do jeho vztahu s fanoušky vstupuje ještě něco jiného než góly a fauly. Už jako hráč Olomouce se v roce 2017 veřejně hlásil ke Spartě, ke sparťanské rodině i k přání jednou za letenský klub nastoupit. Jeho kariéra ho nakonec přivedla přes Plzeň do Slavie.
Pro profesionálního fotbalistu nemusí dětské fandění určovat celý pracovní život. Nabídka, trenér nebo možnost vyhrávat mohou převážit dávný sen. Fanoušek ale klubovou příslušnost prožívá jinak. Vzpomínka na sparťanské vyznání proto zůstává snadno použitelnou připomínkou pokaždé, když Chorý slaví v sešívaném.
Samotný přestup však o jeho charakteru nevypovídá tolik jako to, co dělá na hřišti. Hrát naplno za současný klub je jeho práce. Problém začíná ve chvíli, kdy nasazení přejde v zákrok, kterým ohrozí soupeře a oslabí vlastní mužstvo.
Pověst vznikala dlouho před Slavií
Už v listopadu 2022 v plzeňském dresu udeřil hlavou sparťanského Asgera Sörensena. Komise rozhodčích následně uvedla, že měl být vyloučen. Dodatečný trest nepřišel, protože disciplinární komisi neumožňovala případ otevřít pravidla jejího řízení. Chorý úmysl soupeře zranit odmítl. Takové epizody ale pomáhaly vytvářet pověst, která ho provází dodnes.
V sezoně 2025/26 už přišly i výrazné postihy. Za úder do rozkroku brankáře Slovácka Milana Heči dostal šestizápasový zákaz. V květnovém derby zasáhl loktem do hlavy opět Sörensena a následovalo dalších šest utkání trestu. To jsou zákroky, které nelze omluvit tím, že útočník potřebuje být důrazný. Souboj o míč má fotbalový smysl. Úder soupeři přidává týmu hlavně riziko.
Do stejné sezony patří také dubnové vyloučení proti Plzni po incidentu se Sampsonem Dwehem. Tady je ovšem nutné být přesný: disciplinární komise úmyslné plivnutí neprokázala a uložila trest na jedno utkání. Připsat mu bez této informace další prokázanou zákeřnost by bylo nespravedlivé.
Tři ligové červené karty v jediném ročníku přesto znamenají vážný problém. Vedle otázky chování jde o spolehlivost. Trenér potřebuje vědět, že svého nejlepšího střelce bude mít k dispozici. Spoluhráči potřebují dohrávat v jedenácti. Každý další distanc část Chorého sportovního přínosu zase ubírá.
Konec ve Slavii změnil majitel
Po květnovém derby Slavia Chorého vyřadila z kádru. Jaroslav Tvrdík oznámil, že už za klub nenastoupí. Tentokrát tedy nešlo jen o disciplinární stopku, po jejímž skončení se hráč automaticky vrátí do sestavy. Vedení veřejně sdělilo, že s ním dál nepočítá.
V červenci se rozhodnutí změnilo. Pavel Tykač jeho návrat prosadil a Tvrdík na předsezonní tiskové konferenci potvrdil, že dostal závazný pokyn majitele vrátit útočníka do A-týmu. O Chorého stáli také trenér a spoluhráči. Zásah vlastníka tedy není pouhá zákulisní domněnka.
Sportovní logika návratu je zřejmá. Nahrazovat nejlepšího ligového střelce, který má za sebou podíl na dvou titulech, by bolelo. Veřejné vystupování klubu tím ale utrpělo. Když vedení oznámí definitivní konec a o několik týdnů později platí opak, oslabuje tím váhu vlastního rozhodnutí.
Dát hráči další šanci může být rozumné. Její smysl se ovšem nemůže hodnotit jen podle počtu gólů. Nedělní vítězná penalta potvrzuje, že Chorý stále umí rozhodovat zápasy. Zda se umí dlouhodobě vyvarovat dalších excesů, musí ukázat teprve čas.
Milovat góly neznamená omlouvat všechno
Chorý se snadno stává postavou, kolem které se debata rozdělí na dva tábory. Jeden vidí bojovníka, jenž vezme odpovědnost na sebe a vyhraje zápas. Druhý hráče s dlouhým seznamem incidentů, kterému se pořád dává další příležitost. S klubovým dresem se přitom často mění i ochota jeho chování vysvětlovat.
Právě v tom spočívá jeho stigma. Do každého dalšího souboje vstupuje také vlastní minulostí. Pro část publika už bývá podezřelý předem; jeho zastánci zase mohou příliš snadno přehlédnout něco, co by soupeři neodpustili. Pověst si z velké části vytvořil sám, ale ani ona neopravňuje k tomu, aby se každý sporný okamžik automaticky rozhodoval proti němu.
Chorého lze uznávat jako výborného útočníka a současně od něj chtít mnohem lepší sebekontrolu. Právě hráč s jeho zkušenostmi a významem pro mužstvo má co ztratit. Další góly může přidávat každý týden. Důvěru v to, že příští velký zápas dokončí bez zbytečného zkratu, si musí získávat podstatně déle.
Kdyby Tomáš Chorý hrál za váš klub, chtěli byste, aby po stejných prohřešcích dostal další šanci?