Viktoria Plzeň vstupovala do nové sezony s veřejně vyhlášeným útokem na titul. Po dvou kolech má místo očekávaných šesti bodů jediný. Porážku 1:3 s Libercem následovala domácí remíza 1:1 se Zbrojovkou Brno a Doosan Arenou se začalo hlasitě ozývat volání po odvolání Martina Hyského.
V prostředí klubu, který chce bojovat se Slavií a Spartou, nejde takový začátek přejít mávnutím ruky. Zároveň však nelze po 180 ligových minutách předstírat, že všechno špatné začalo až letos v červenci a že jediným řešením je okamžitá výměna muže na lavičce.
Hyský není trenér, kterého by Plzeň angažovala před několika týdny. Do Viktorie přišel už v říjnu minulého roku, podepsal tříletou smlouvu a dostal možnost přivést si vlastní spolupracovníky. Ve 24 ligových zápasech minulé sezony získal s mužstvem 47 bodů. Plzeň pod jeho vedením skončila třetí a zažila také mimořádné evropské večery včetně vítězství na hřišti AS Řím.
To nejsou výsledky trenéra, který by prokázal, že na plzeňskou úroveň nestačí. Jsou to ale zároveň výsledky, které mu dnes znemožňují schovávat se za nedostatek času.
Varovný není jen bodový zisk
Samotný jeden bod ze dvou kol by ještě nemusel znamenat zásadní krizi. Fotbalová sezona je dlouhá a favorité mohou ztrácet. Mnohem větším problémem je způsob, jakým Plzeň k výsledkům došla.
Proti Liberci vyslala za celý zápas jedinou střelu na branku, navíc z penalty. Hyský o přestávce vystřídal čtyři hráče a po utkání připustil, že netrefil základní sestavu. Proti Brnu následovalo dalších pět změn v zahajovací jedenáctce.
Určitá reakce přišla. Viktoria vstoupila do druhého utkání aktivněji, brzy se ujala vedení a v defenzivě působila pevněji. Po vyrovnávací brance Daniela Vašulína ale znovu ztratila jistotu. Výsledkem byly pouze dvě střely mezi tyče a další domácí ztráta.
Tři střely na branku během 180 minut proti Liberci a ligovému nováčkovi nejsou výkyvem, který by mohl klub s mistrovskými ambicemi ignorovat. Je to důkaz, že Plzeň momentálně nedokáže svou herní převahu přeměnit ve skutečný tlak.
Mužstvo drží míč, snaží se dodržovat rozmístění a hledá kombinační řešení. Jenže často působí dojmem, že více přemýšlí o zachování systému než o tom, jak soupeři ublížit. Přihrávky nepřinášejí dostatečné zrychlení, hráči se málo dostávají za obranu a v pokutovém území chybí důraz i početní převaha.
Moderní fotbal se neměří procentem držení míče. Rozhoduje, zda tým dokáže vytvořit výhodu, dostat soupeře pod tlak a pravidelně se dostávat do nebezpečných situací. To Viktoria v prvních dvou kolech nesplnila.
Hyský musí přestat hledat a začít rozhodovat
Trenérovi nelze vyčítat, že po porážce provedl změny. Naopak. Horší by bylo, kdyby na nefunkční sestavě bez reakce trval. Rozsah zásahů však současně ukazuje, že Hyský na začátku soutěže stále nemá jasno o základní hierarchii svého mužstva.
Plzeň potřebuje pevnou osu, jasně rozdělené role a několik automatismů, o které se může opřít i ve chvíli, kdy se zápas nevyvíjí podle představ. Neustálé přesouvání hráčů mezi pozicemi a výrazné změny sestavy mohou přinést krátkodobý impuls, ale dlouhodobě podporují nejistotu.
Hyský nyní nepotřebuje svůj fotbal ještě více komplikovat. Potřebuje jej zjednodušit.
Viktoria byla ve svých nejsilnějších obdobích nebezpečná díky tempu, agresivitě, rychlému přechodu směrem dopředu a schopnosti trestat soupeřovy chyby. Nemusí se vracet do minulosti ani rezignovat na kombinační způsob hry. Musí ale znovu získat přímočarost a energii, které k její identitě patří.
Odpovědnost nese také vedení
Odvolání trenéra bývá nejrychlejší způsob, jak veřejnosti ukázat, že klub situaci řeší. Současně může posloužit jako pohodlné alibi pro všechny ostatní.
Vedení Viktorie si Hyského vybralo jako prioritu. Podpořilo jeho realizační tým, nechalo jej pracovat s mužstvem během minulé sezony a společně s ním připravovalo letní změny v kádru. Jestliže hráčské složení neodpovídá způsobu hry, který chce Plzeň provozovat, nejde pouze o trenérské selhání. Jde také o otázku sportovního řízení a přestupové politiky.
Plzni schází větší rozdílovost v ofenzivě. Hráč, který dokáže vzít zápas na sebe, obejít soupeře v prostoru, vytvořit šanci bez předchozí dlouhé kombinace nebo pravidelně proměňovat pološance. Hyský musí z dostupných hráčů dostat více, ale samotným tréninkem nelze vyrobit vlastnosti, které v kádru nejsou.
Pokud vedení dospělo k závěru, že Hyského fotbalu už nevěří, mělo by jednat rychle. Čekání na další ztráty by pouze prodlužovalo stav, v němž trenér pracuje s vědomím, že jej může ukončit každý následující zápas.
Jestli mu ale klub nadále věří, musí to projevit konkrétně. Nejen veřejným prohlášením, ale také posílením týmu a jasnou podporou nastaveného směru.
Okamžitý vyhazov by byl ukvapený. Čas však není neomezený
Pokřiky fanoušků jsou pochopitelné. Plzeňské publikum vidělo dva slabé domácí výsledky bezprostředně poté, co klub oznámil útok na titul. O trenérovi však nemůže rozhodovat emoce jednoho večera.
Hyský si za práci z minulé sezony zaslouží možnost ukázat, že dokáže mužstvo z problémů vyvést. Nemůže však dostat neomezenou ochrannou lhůtu. Už v příštích zápasech musí být viditelná změna – nejen na výsledkové tabuli, ale především v tempu hry, počtu vytvořených příležitostí, stabilitě sestavy a reakci mužstva na nepříznivý vývoj.
Pokud se Plzeň rychle nezvedne, bude trenérská změna legitimním řešením. Nikoliv proto, že si ji vykřičely tribuny, ale proto, že mužstvo přestalo naplňovat požadavky klubu s nejvyššími ambicemi.
Nejhorším řešením by byla poloviční důvěra. Hyský ponechaný ve funkci jen do první další porážky by se stal trenérem bez skutečné autority. Stejně špatně by však působilo jeho okamžité odvolání bez připravené náhrady a bez přiznání, že současný tým je výsledkem společných rozhodnutí celého sportovního vedení.
Martin Hyský je v Plzni na hraně. Ještě přes ni ale nepřešel. Nyní musí dokázat, že umí nejen prosadit vlastní fotbalovou představu, ale také ji v krizové situaci upravit. Právě schopnost opustit část svých představ ve prospěch funkčního řešení často odděluje zajímavého trenéra od trenéra úspěšného.