Mára z Ďolíčku: Bohemka měla na Slovácku doktorem zákazáno střílet?! Alespoň remíza a dobrá slivka!

Bohemka se vydala do tři sta kilometrů vzdáleného Uherského Hradiště. Srdce Slovácka zažilo velkou fotbalovou nudu. Samozřejmě, i já s přítelkyní jsem u té fotbalové parády pro opravdové labužníky nemohl chybět. Co bylo na výjezdu na Moravu alespoň pozitivní? Měl jsem tu čest ochutnat pravou domácí slivovicí od fanouška Bohemky a zároveň mého věrného čtenáře Vlastíka ze Slavičína. Mára z Ďolíčku vás jde znovu obohatit svými výplody.

Bohemka za nula gólů, nula střel, ale s jedním bodem

V kotli na Slovácku se nás sešlo něco málo přes sto dvacet zelenobílých masochistů. První minuty byli naši hráči lepším týmem a já si říkal, že to nevydrží. A měl jsem pravdu. Po nějakých dvaceti minutách zápasu Slovácko přidalo a opíralo se o svého vysokého útočníka Ciciliu. Pochválit musím v obraně hrajícího Honzu Vondru, který vyhrával spousty hlavičkových soubojů právě s ním. Vondrys to pak měl ve druhém poločase o mnoho jednodušší, protože vysoký útočník musel zřejmě kvůli zranění vystřídat a na plac se dostal náš bývalý hráč Matyáš Kozák. Ten byl po celý poločas naprosto neviditelný.

Musím přiznat, že s takhle slabým Slováckem hrát asi dlouho zase nebudeme. I když nás Slovácko místy přehrávalo, velkou šanci měl pouze nám známý Marek Havlík, který nám v prosinci nasázel čtyři sněhové koule do branky strýčka Martina Jedličky.

Tentokrát jsme zažili dietu jako při průjmu. Bojovný zápas, s minimem střel, šancí a bez jediného gólu. Pro naší družinu je vlastně dobře, že žádná branka nepadla, protože Bohemka ani jednou nevystřelila. Přitom brejků, které jsme mohli dohrát minimálně do střely bylo dost. Inu doktor to asi zakázal! Ale remíza 0:0 je pro nás malou výhrou.

Neměli jsme odražené míče a střed pole opět nefungoval

Honza Kovařík – 36 let, Adam Jánoš – 32 let, Robert Hrubý – 30 let, Honza Shejbal – 30 let a Aleš Čermák – 29 let. Tohle byla naše záložní řada na Slovácku, která měla věkový průměr 31,4. Berme v potaz, že Kovařík se Shejbalem hráli falešná křídla a další tři uprostřed zálohy.

První poločas ještě naše zkušená pětice celkem fyzicky náročný zápas zvládla. Jenže druhá půlka byla podle mého už velmi mizerná. Kova s Jánym si odehráli své a zahráli slušné utkání. U dalších tří to bylo, jak říkávala nebožka Jolanda: ,,Velký, špatný!“.

Shejbal se úplně nedostal do zápasu a post pravého halvbeka mu neseděl. Po hodině hry ho vystřídal Adam Kadlec, který pravou stranu oživil. Co se týče Čermáka, tak ten neměl svůj den. No ale Bob Hrubý? Toho vystřídal dvě minuty před koncem náš milovaný kapitán Pepa Jindřišek, který opět posunul ligové tabulky dlouhověkosti. Ve druhé půlce nám totálně odešel střed hřiště, zisky odražených míčů byl na nule. Navíc se opět ukázalo, jak moc chybí nemocný Vojta Smrž. Upřímně řečeno, tak Hrubajze měl kouč Jarda Veselý vystřídat už daleko dříve. Strašně kazil, měl naivní kličky a ke konci to byl velký zmar. Ale trenér má školy, já mám hnědý…

Žolíci Kadlec, Drchal a Novák oživili hru

Velké překvapení pro mne bylo nezařazení Vaška Drchala do základní sestavy. Honza Matoušek ho celkově nahradil, ale po jeho brzké žluté kartě jsem se bál, že bude mít rudo před očima. Naštěstí dohrál a dvacet minut před koncem ho nahradil Milan Ristovski. Střídání se tentokrát kouči povedla a byla živou vodou do chatrně hrající Bohemky v druhé části.

Káca musí hrát více, protože to v sobě má. Často mám ale pocit, že jsou na něj vyvíjeny zákulisní tlaky a on se pak bojí hrát, aby něco nedejbůh nezkazil. Velmi to oživil a jen tak dál! O Drchym nemá cenu mluvit. Kdyby měl lepší mířidla, mohl rozhodnout zápas. Bohužel přestřelil po pěkné přihrávce Vojty Nováka. Vojťas je pro mě příjemné překvapení. Geniální levá noha a jako jeden z mála se nebojí jít jeden na jednoho. Párkrát se přes habány Slovácka uvolnil a šli jsme do nadějného brejku. Všichni víme, jak jsme s nimi naložili…

Velké poděkování patří do Slavičína

Jak už mnoho z vás ví, tak Bohemka má fanklub i v dalekém Slavičíně. Před utkáním v Uherském Hradišti jsem prohodil pár milých slov s hlavním protagonistou a fanouškem Vlastíkem, který je mým věrným čtenářem. Jak samotný Vlastík, řekl: ,, Pojď si se mnou dát Máro slivovici, tvoje mladá Ti ráda ten tácek s klobásou podrží a pak si dá taky“. Dal mi okoštovat jeho domácí slivovici, která byla naprosto skvělá. Třeba se někdy společně přijedeme do Slavičína i s mojí přítelkyní podívat na návštěvu. Každopádně, Vlasto, díky!

Po utkání jsme navštívili společně s mojí přítelkyní ještě centrum města. Zmrzlina na náměstí byla výborná, ale nejvíce nás upoutala pár metrů před vlakovým nádražím místní autoškola.

Jako důkaz, přikládám vlastní fotodokumentaci…

Rudá chátra v Ďolíčku. Moje vzpomínky na poslední výhru proti Spartě v Ďolíčku

V sobotu od 17 hodin přivítáme v našem Ďolíčku mistrovskou Spartu. Pro plno našich fanoušků je to největší zápas. Já od jisté doby dávám výše Vršovické derby se Slavií. Veřejně se vám všem přiznávám, že kdybych si měl vybrat, komu budu z pražských ,,S“ přát, vyberu si Spartu. Proč? Na to se mě můžete osobně zeptat a já vám na to rád odpovím naživo.

Doma jsme Spartu naposledy porazili 17. listopadu 2001. Je to tedy skoro už 23 let! V brance byl Petr Čech a Marcel Melecký ho směšnou ranou z dálky mezi nohy připravil o rekordní sérii neprůstřelnosti. Bohemka vyhrála nad Rudochy 2:1 a celé Vršovice slavili do brzkých ranní hodin.

No a co jsem v té době a průběhu zápasu dělal já? To si naprosto pamatuji. Bylo mi devět let a já šel se svou milovanou babičkou Blankou do obchodů v centru Prahy. V elektru jsem tehdy koukal na Novu, kde se zápas vysílal. Bohemka prohrávala 0:1 a já byl smutný, že prohrajeme. Když jsme se vrátili z obchodů zpět a vystoupili s babičkou na tramvajové stanici Vršovického náměstí, všude se slavilo. No a já se dozvěděl, že to Klokani nakonec vyhráli.

Dnes už je má milovaná babička pár týdnů za nebeskou bránou a dívá se na nás. Do sobotního zápasu jistě drží palce, aby to naši kluci zvládli a po dlouhých letech Spartu dostali na lopatky. Je něco přece mezi nebem a zemí, co říkáte?!

Odešla legenda

Smutná zpráva přišla v minulém týdnu. V 71 letech si vzala život legenda Bohemky, jímž byl pan Zdeněk Prokeš. Přijďte všichni v sobotu do Ďolíčku a minutou ticha uctít památku naší legendě. Dále pak pomoct klukům porazit Spartu. Každá série musí jednou skončit a znovu opakuji, že je něco mezi nebem a zemí, co myslíte?!

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Mára z Ďolíčku