Ondřej Bačo: Izrael jsme si zamilovali, návrat do české ligy by musel dávat smysl

Od mládežnických kategorií působil Ondřej Bačo ve Zlíně. V létě 2020 se odsud však vydal do zahraničí, zahrál si postupně v Rumunsku, Izraeli a Maďarsku. Do Izraele se před sezonou vrátil a aktuálně obléká dres Ironi Tiberias. V rozhovoru pro 90 minut vypráví například o životě v Izraeli nebo o tom, kde by si ve své kariéře ještě rád zahrál.

Na úvod se zeptám. Jaká je aktuálně v Izraeli situace a ovlivňuje nějak fotbal?

V Izraeli nastalo příměří, takže fotbal funguje bez jakýchkoliv omezení a rovněž diváci mohou chodit na stadiony bez omezení. Je to tedy aktuálně tak, jak si to pamatuji z působení v Jeruzalémě, tedy skvělé. 

Hrajete za Ironi Tiberias, což je nováček izraelské nejvyšší soutěže. Aktuálně se nacházíte na předposlední příčce. Jak byste zhodnotil dosavadní část sezony po týmové stránce?

Myslím si, že herně si nevedeme úplně špatně, největším problémem je ale neproměňování šancí. Za 15 zápasů jsme nedokázali vstřelit gól ze hry, všechny byly po standardních situacích nebo penaltách. Na tom musíme určitě zapracovat a věřím, že se to otočí v náš prospěch.

Jaké byly cíle, které jste dostali před sezonou od vedení klubu?

Cílem je záchrana v soutěži. Máme však ambiciózní majitele, dokonce staví v Tiberias nový stadion, který by měl být hotový zhruba za rok a půl. Jsou to navíc skvělí lidé. Doufám tedy, že se nám podaří naplnit jejich přání a udržíme tým v lize.

Jste nedílnou součástí základní sestavy, v tomto ohledu tedy panuje spokojenost?

Ano, jsem spokojený. Navíc po minulé sezoně, která pro mě byla velmi těžká. Přestoupil jsem do Maďarska, kde jsem se však hned po dvou týdnech zranil. Navíc přišla změna trenéra a po mém návratu měsíc před koncem ligy mi bylo naznačeno, že již hrát nebudu. Následně jsem tedy vedení požádal o rozvázání smlouvy. Nyní jsem rád, že jsem v Tiberias, a budu dělat všechno pro jeho záchranu. 

V Izraeli jste rovněž po životní stránce spokojen?

Se ženou jsme si Izrael zamilovali. I přes to, že jsme si zde skrz válku prošli i těžkými chvílemi. Nyní však panuje příměří a věřím, že to tak vydrží. Izrael je nádherná země a každému bych jeho návštěvu doporučil.

Čelo izraelské nejvyšší soutěže je poměrně vyrovnané. Koho vidíte jako favorita na zisk titulu?

Letos je to opravdu vyrovnané. Myslím si ale, že Bejtar Jeruzalém z boje odpadne a bude to mezi třemi prvními týmy. Kdybych si měl tipnout, tak titul obhájí Maccabi Tel Aviv. Bude ale také záležet na tom, jak jednotlivé týmy v zimě posílí. Musejí totiž posily pečlivě vybírat, protože zde platí limit šesti cizinců v jednom týmu. 

V čem vidíte největší rozdíl mezi českou a izraelskou ligou?

Česká liga je výborná soutěž, fyzicky je určitě náročnější, hraje se ve větší intenzitě. Na druhou stranu dovednostně je na tom dle mého lépe ta izraelská, kde je na to i o něco více prostoru.

V Česku jste v nejvyšší soutěži oblékal dres Zlína. Sledujete, jak si počíná nyní?

Moc jim fandím a držím palce. Vyhovovalo mi, když hráli v pátek, takže jsem měl čas je sledovat. Doufám, že se jim podaří chytit začátek jara a následně sezonu úspěšně dohrát a postoupit. 

Máte představu, kam byste rád směřoval další kariérní kroky?

Preferoval bych setrvání v Izraeli. Opravdu se nám tady líbí, navíc už tu téměř všechno známe. Ale ani návratu do české ligy bych se nebránil, muselo by to ale dávat po všech stránkách smysl. Zároveň by mě také lákalo se vydat směrem do Asie. V minulé sezoně jsem se však naučil věci příliš neplánovat a snažím se nyní jít hlavně zápas od zápasu. Jsem moc rád, že můžu být zde v Tiberias a že jsem zdravý. Příští rok budu volný hráč, budu mít volné ruce a uvidím, co bude dál.