Pavel Horváth slaví abrahámoviny a tvrdí, že má dva cíle: Rodinu a komunální politiku

Dnes slaví padesáté narozeniny Pavel Horváth, český fotbalový záložník a trenér, který se narodil v Praze. S fotbalem coby hráč začínal v TJ Břevnov a v osmi letech přestoupil do Sparty. V A-týmu debutoval 28. listopadu 1993 pod trenérem Karolem Dobiášem v duelu proti Drnovicím. V této sezóně to byl jeho jediný start za Spartu v ligovém ročníku a zápas skončil bez branek. V „Horviho“ kariéře sehrál významnou roli Miroslav Pelta, pozdější šéf ČMFS a FAČR, jenž získal ze Sparty Pavla Horvátha původně na půlroční hostování, které se změnilo na dvouleté působení.

Pavel Horváth zamířil v roce 1994 za Peltou, nyní hlavní postavou velké fotbalové korupční kauzy, do Jablonce nad Nisou, který tehdy hrál druhou ligu. A nezačal zrovna nejlépe, hned v prvním zápase s Kladnem, v němž Severočeši remizovali se Středočechy 1:1, si natrhl vazy v kotníku. Konec sezony 1993/94 ale již stihl a mohl s Jabloncem slavit postup do nejvyšší ligy. V létě změnil hostování na přestup (v létě 1995) do Teplic – tedy klubu, který trénovali Josef Pešice a Jiří Kotrba. V následující sezoně už slavil s Jabloncem třetí místo v první lize. Vše se v dobré obrátilo, ale ještě světlejší chvilky na Pavla „Horviho“ čekaly.

V létě 1996 ještě odehrál jeden zápas za Jablonec a po remíze s Hradcem Králové přestoupil v sezoně začínajících rekordních přestupů z Jablonce za 22 milionů do Slavie, odkud se dostal i do české reprezentace, zahrál si evropské poháry a vyhrál dvakrát český fotbalový pohár. Vypadalo to, že Slavia se stane v českých podmínkách osudovým týmem. Jak by ne, když za SK Slavii Praha uhrál sto pět zápasů a vsítil sedmadvacet branek. „Tehdy jsem si myslel, že už nikdy za žádný jiný klub nesehraji v Čechách více ligových zápasů,“ tvrdí Pavel Horváth a naznačuje, že i když je Pražák, nakonec se více doma cítil ani ne tak v hlavním městě, ani na severu Čech, ale na západě republiky, konkrétně v Plzni.

Ale vraťme se na Euro 2000, po kterém Horvi zamířil do Portugalska, když ho za čtyřicet milionů korun získal Sporting Lisabon, se kterým získal zkušenosti s Ligou mistrů a evropskými poháry, tedy tehdy ještě PMEZ a UEFA. 

Místo Belgie přišlo Portugalsko, pak Turecko a Japonsko

„Původně jsem měl přestoupit do Standartu Lutych, kde o mě hodně stáli,“ říká s odstupem času Pavel Horváth a nahlas uvažuje a dodává: „Ale Belgičané chtěli dát maximálně pětatřicet milionů.“ Asi později litovali, jelikož do Galatasaraye Istanbul odešel Pavel v září 2001 společně s belgickým útočníkem Mbo Mpenzou. V Galatasarayi strávil Pavel Horváth pouze tři měsíce, na začátku prosince 2001 zde skončil, jelikož rumunský trenér ho nasadil jen ve třech zápasech. Když klub turecký nesplnil klauzuli ve smlouvě o doplacení jisté finanční částky do konce listopadu 2001, stal se Horváth volným hráčem a vrátil se do České republiky. V lednu 2002 zamířil Pavel Horváth zase na sever Čech, když stihl podepsat smlouvu s FK Teplice, za které odehrál třináct zápasů v základní sestavě, během nichž vstřelil pouhý jeden gól. Bylo to 9. března 2002 proti Baníku Ostrava v domácím utkání, které Teplice vyhrály 4:0. Prosadil se v 33. minutě z pokutového kopu. Teplice skončily po sezóně na sedmém místě ligové tabulky.

Následující sezónu odehrál v Teplicích celkem dvacet pět ligových zápasů a připsal si dva vstřelené ligové góly. Teplice skončily v lize na šesté příčce, ale klubu se podařilo vyhrát domácí pohárovou soutěž, když ve finále porazil s Horváthem v základní sestavě Jablonec 1:0. „Byl to tehdy hodně vyhecovaný souboj, Mirek Pelta dělal vše proto, aby Jablonec vyhrál národní pohár, ale v Teplicích byla tehdy skvělá atmosféra a to vítězství jsme prostě jako tým vydřeli,“ říká pro 90minut.cz Pavel Horváth a naznačuje, že tehdy se z něho stal jakýsi „mozek a bavič kabiny“, což pak nejvíce zúročil v Plzni. 

Teplice si sice zahrály pohár UEFA, ale v následující sezoně si pohoršily a skončily tentokrát na deváté příčce. V létě 2004 se nechal zlákat českým trenérem Ivanem Haškem k angažmá v japonském klubu Vissel Kóbe, kde se stal velmi populární a vysloužil si přezdívku Horvy. Na podzim 2004 vstřelil Horváth v Japonsku šest gólů. V sezoně 2005/06 sestoupil klub s Pavlem Horváthem v sestavě (který zůstal sám z pětičlenné české enklávy) do japonské druhé ligy: „Bylo jasné, že ve druhé lize už Japonci o cizince v mužstvu nestojí. A když, tak ne o ty dobře placené, ale o nadějné hráče, kteří brali méně, než domácí hráči,“ říká Pavel Horváth. Bylo tedy rozhodnuto, Horvy se vrací do Čech.

V září 2006 přijal nabídku od Sparty a znovu se vrátil do české ligy. Za sezonu nastřádal dvacet ligových startů a dva vstřelené góly. Na jejím konci slavil s klubem zisk ligového titulu i prvenství v národním poháru, v následující sezoně 2007/08 absolvoval Pavel Horváth čtyřiadvacet ligových zápasů, v nichž nastřílel celkem čtyři branky (z toho ale tři z pokutových kopů). Sparta skončila v lize na druhé příčce za Slavií Praha, ale získala prvenství v českém poháru. Po incidentu se sparťanskými fanoušky se rozhodl Spartu opustit a přestoupil do Viktorie Plzeň k trenérovi Jaroslavu Šilhavému. „Tehdy jsem se na fanoušky Sparty zlobil, nyní bych jim měl poděkovat, jelikož v Plzni jsem našel druhý domov,“ tvrdí Pavel Horváth. 

Plzeň a Domažlice? Srdeční záležitost padesátníka Horviho 

Po svém příchodu do týmu Plzně převzal kapitánskou pásku. V sezoně 2008/09, nastoupil ve dvaceti sedmi zápasech (vždy v základní sestavě) a vstřelil celkem osm branek. A Plzeň (v těch dobách končila v ligové tabulce patnáctá nebo šestnáctá) skončila v tabulce na osmé příčce. Následující ligovou sezonu završil Pavel Horváth pěti brankami v osmadvaceti střetnutích, Plzeň skončila v tabulce na konečném pátém místě. Slavila ale vítězství v národním poháru a postup do evropských pohárů. V sezóně 2010/11 získal s klubem ligový titul, ke kterému přispěl Pavel Horváth osmi góly v šestadvaceti zápasech. V posledním kole následující sezony bojovala plzeňská Viktorka o titul s Libercem. Utkání skončilo nerozhodně 0:0, tento výsledek stačil Liberci na první místo a Plzeň spadla na třetí příčku za pražskou Spartu. Horváth nastřádal v této sezoně 29 ligových startů a pět gólů.

Plzeň se dostala i s kapitánem Pavlem Horváthem, kterého překřtili fanoušci ze západu Čech z „Horvyho na Horviho“ do Ligy mistrů a na místním stadionu ve Štruncových sadech v Plzni viděli místní fanoušci takové kluby jako AC Milán, Shalke 04 nebo FC Barcelona. A diváci si stejně jako spoluhráči Pavla Horvátha oblíbili, jelikož vytvářel nezapomenutelnou atmosféru v šatně. Navíc se jako hvězda velkého formátu nebál nastoupit i na menším stadionu v Luční ulici za rezervu Plzně. Byl prostě na vrcholu. „Plzeň se stala mým domovem,“ říká Pavel Horváth, který se dočkal i čestného občanství města Plzně. Celkem za Plzeň odehrál 170 ligových zápasů, ve kterých vstřelil 35 gólů.

Kvůli zdravotním problémům vypadl v úvodu sezony 2014/15 ze sestavy Plzně. Po rekonvalescenci odehrál zápasy za juniorku (béčko) Viktorie Plzeň a koncem října 2014 se dohodl na startech za farmu Plzně – Jiskru Domažlice, která hrála a stále hraje ve třetí lize ČFL. Nyní i díky nezapomenutelné stopě Horviho na špici tabulky! 

Druhého června 2015 se uskutečnil benefiční zápas nazvaný Horviho poslední desítka, na kterém se definitivně rozloučil se svojí fotbalovou kariérou. V utkání se kromě bývalých a současných fotbalistů, hokejistů a herců objevil i syn Pavla Horvátha Patrik.

Po skončení hráčské kariéry se před ročníkem 2015/16 stal trenérem TJ Jiskra Domažlice a mužstvo z druhého největšího města Plzeňského kraje se mu v jeho trenérské dráze stalo osudným. V březnu 2020 se stal Pavel Horváth hlavním trenérem FK Příbram, na debut čekal kvůli pandemii koronaviru dva a půl měsíce. Při svém debutu na lavičce Příbrami remizoval s Baníkem Ostrava 0:0. FK Příbram čekala na výhry a 15. března 2021 po porážce 0:5 s Baníkem Ostrava byl Pavel Horváth nahrazen. Dne 27. června 2023 se vrátil po osmi letech trénovat staronový klub z Domažlic. Ten nyní vede třetí ligu.

A jak bude padesátiny Pavel Horváth oslavovat? „Nejsem abstinent, a tak to bude veliké. Od života ještě hodně čekám, jsem s ním spokojen. Měl jsem štěstí na lidi. Moje priority? Mám děti a v Praze – Dubči se věnuji komunální politice. To zabere hodně času,“ říká Pavel Horváth, čtyřnásobný vítěz ankety Fotbalista roku ČR.