Vladimír Zeman: Rok v Táborsku mi prospěl a zocelil. V modernějším Ďolíčku bych si rád zahrál!

Za poslední dva roky se přes třetí a druhou ligu posunul až do nejvyšší soutěže. Čtyřiadvacetiletý útočník Bohemians Vladimír Zeman vletěl do letošní sezony Chance Ligy jako vítr. Po podzimní části má v premiérové prvoligové sezoně na kontě již čtyři zásahy. Co mu nejvíce prospělo? A při čem nejlépe odpočívá? Více naleznete v našem rozhovoru pro 90 minut.

Vaše rodina je hodně sportovně založená. Většina vašich blízkých hraje nebo hrávala házenou. Proč jste se tedy vlastně rozhodl, že zvolíte místo házené raději fotbal? A kdo vás k němu přivedl?

K fotbalu mě přivedli moji rodiče. Hlavní iniciativa přišla od mého táty. Oběma rodičům přinesla házená hodně zranění a byli dost polámaní, a tak se rozhodli, že mám zkusit jít hrát raději fotbal. Když to mám říct narovinu, prostě se o mne báli, protože házená patří k nejbolestivějšímu týmovému sportu, je to hodně krutý. Tak jsem zkusil fotbal a ono to vyšlo.

Nedávno jsem zpovídal bývalého hráče Bohemians Matěje Koubka, který je i vašim kamarádem. On si hodně zakládá na studiu. Jak jste na tom vy se školou? Jak se díváte na propojení sportu a studií?

Jojo, váš rozhovor s ním jsem zaregistroval. Já mám vystudovanou jenom střední školu, takže nejsem jako Matěj. Abych byl upřímný, tak nejsem moc studijním typem. A tak po absolvování střední školy jsem v dalším studiu pokračovat nechtěl. Nejsem na to a u nás doma byli spokojení, že mám maturitu (smích).

Když se vrátíme zpátky k fotbalu, který z trenérů vám při vašich začátcích v mládí dal nejvíce?

V raném věku na mne nejvíce určitě zapůsobil trenér Ondřej Zeman, kterého jsem měl v Loko Vltavín a pak posléze i v Bohemce. Takže ten na mě zanechal takovou tu největší stopu.

Co se týče vašeho vstupu do dospělého fotbalu, tak první šanci jste dostal v třetiligovém béčku Bohemky. Co pro vás tehdy bylo to nejdůležitější?

Když na to vzpomínám, tak musím říct, že v mládeži jsem na útočných pozicích prakticky nenastupoval. Až v béčku Bohemky mi dal kouč Dalibor Slezák šanci si zahrát v útoku. Já tuhle šanci využil a stal se ze mne střelec. Takže za tuhle šanci jsem rád a moc vděčím trenérovi Slezákovi, že mi našel nový ofenzivní post, který jsem si přenesl i do áčka.

Sleziho zásluhou je dneska i to, že ligu kopou i další odchovanci Bohemky. Jako je Denis Vala, Adam Kadlec s Matějem Kadlecem. Adam už hraje nejvyšší soutěž delší dobu. Naopak nemít Denis a Matěj v minulosti těžká zranění, v áčku už by byli také dávno. Jsou to kvalitní hráči a mají dobrou techniku a mají to v nohách.

Během dvou let jste se přes třetí a druhou ligu dostal až do té první. Do nejvyšší soutěže jste nakoukl až ve svých 23 letech. Ve vašem věku mají obecně hráči za sebou tři nebo čtyři plné sezony. Jak se na to osobně díváte vy?

Na tohle jsem samozřejmě myslel, protože už nejsem žádný mladý hráč. O tom věku jsem se například bavil nedávno s kapitánem béčka Darkem Farkašem, který je ještě o rok starší než já. Do našeho áčka taky nakoukl později, ale upřímně když o nás mluví jako o mladých fotbalistech, bereme to s humorem. Poslední dva roky mi ohromně pomohly, hlavně i mentálně.

Přemýšlel jste někdy v minulosti, že byste si zkusil jiné angažmá a odešel z Bohemky natrvalo?

Chvilku jsem měl v hlavě takové záblesky v dorostu, že bych se vrátil zpátky do Loko Praha, kde bych pravidelně nastupoval za áčko ve třetí lize. Bohemka to ale zasekla a já zůstal tady. Dneska jsem za to rád, že jsem v Bohemce zůstal, protože to tak všechno mělo být. Následně jsem se totiž dostal do béčka a v ČFL začal střílet hodně gólů. Najednou si mne začalo všímat více klubů z druhé ligy. A před loňskou sezonou jsem zamířil na hostování do Táborska, kde mi to hodně pomohlo. 

Jak tedy vzpomínáte na vaše loňské roční hostování v druholigovém Táborsku vedeným trenérem Romanem Nádvorníkem?

Podzimní část byla pro mne taková hodně hektická. První dva zápasy jsem odehrál v základu. Pak jsem vynechal utkání v Chrudimi a v následném kole jsem dal gól Zbrojovce a pomohl k výhře. Pak se nám nepovedl duel v Jihlavě, kde mne trenér po poločase stáhl. Od té doby jsem přestal dostávat šanci. Nevěděl jsem, co se mnou bude. Pak mi trenér řekl, že si mne chce postupně připravit. Abych začal lépe bránit, zlepšil fyzičku, protože v tomhle je ta druhá liga specifická. V jeho očích jsem prostě musel více trénovat, makat a dřít na sobě.

Na jaře jsem pak začal nastupovat pravidelně. Když se ale vrátím k tomu začátku tam, nebyl jsem z toho nadšený, ale kousnul jsem se. Byla to skvělá zkušenost. Díky tomuto angažmá a kouči Nádvorníkovi, můžu dneska hrát v Bohemce první ligu.

Jak vás na hřišti sleduji, tak patříte k hráčům, kteří jsou komplexními a všestrannými v zakončení. Zkoušíte to levou, pravou, hlavou a máte i tvrdou ránu. Takových moc v lize neběhá.

V minulosti jsem možná hlavou v mládeži dal celkově dvě branky, a teď mám v lize za pár zápasů taky dva. Takže za dobrého hlavičkáře se určitě nepovažuji (smích). I když jsem hlavou vstřelil svůj první ligový gól na hřišti Liberce. Tam jsem to zakončil hezky k tyči, byl navíc mokrý trávník a hezky to po něm sklouzlo do sítě. Ještě za Slovan chytal Bačky (Hugo Jan Bačkovský), který patří svou výškou k menším brankářům, což taky hrálo roli. Ale že dám první gól zrovna hlavou? Na to bych si nikdy nevsadil, a fakt nechápu, kde se to ve mně vzalo (smích).

Kádr Bohemians patří ve věkovém průměru ligy k druhému nejzkušenějšímu. Posloucháte rady zkušených hráčů?

Hodně je poslouchám, protože dost mluví v kabině. Beru jejich názory, postřehy, rady, nebo co v kariéře zažili. Ať už je to Pepa (Jindřišek), Jány (Adam Jánoš) či Dosty (Martin Dostál), kteří toho fakt mnoho odkopali i jinde než v Bohemce. Fotbalově je hodně ustřelený Kovy (Jan Kovařík). Všechno jsou to ostřílení ligisti a velcí profíci.

Jaký současný hráč v Bohemce je vám osobně herně nejblíže?

Jaj, to jste mě úplně zaskočil (zamyslí se). Možná Maty (Jan Matoušek), ten je podobně přímočarý v tahu na branku. Je samozřejmě daleko rychlejší, než jsem já. Ty jeho obalovačky a různé věci, které jsou pro nás dva více specifické. Takže v Matym tyto podobné náznaky a návyky vidím. Více asi nevymyslím (smích).

Když by vám někdo před rokem řekl, že budete za pár měsíců v základní sestavě Klokanů hrát s hráči jako jsou Drchal, Matoušek či Yusuf, co byste jim na to řekl?

Jojo, tak to bych jim řekl, že se asi zbláznili (smích). Když se podíváte, jaké jsou bodové příspěvky našich útočníků v letošním ročníku, tak to nejsou vůbec špatná čísla. Takový Yusuf patří v bodování gólů a asistencí k nejlepším v lize. Když budou více přispívat ke vstřeleným gólům i další hráči, bude to paráda.

Troufnul byste si v takovém hráčském obsazení jít kopat třeba penaltu?

Teď asi ještě nejsem v klubu v takové situaci, že bych si na penaltu troufnul a šel ji zahrávat. Navíc jsem už dost dlouho penaltu nekopal. Naposledy to bylo v béčku Bohemky, a to už je dlouhá doba.

Když se vrátím ke ztracenému vítězství v závěru domácího zápasu Bohemians proti Slovácku (3:3), vstřelil jste v něm dva góly, nemyslel jste na hattrick?

Upřímně toho nešťastného konce proti Slovácku je obrovská škoda. Takhle ztratit výhru během pár minut jsem zažil úplně poprvé, byl to bohužel takový blackout. Dal jsem v tom utkání dva góly a hattrick jsem úplně v hlavě neměl, ale někde v hloubi duše to možná bylo. V té chvíli na hřišti ale prioritou hattrick nebyl.

Zastavím se u vašich ligových zápasů v Ďolíčku. Čím si vysvětlujete, že v tabulce domácích týmů Chance Ligy jste po podzimu až na 14. místě s pouhými deseti získanými body?

Nevím. Na tuhle otázku je těžké odpovědět. Vždy nás žene v Ďolíčku fantastická atmosféra a naši fanoušci. Možná je to z naší strany mnohdy dost křečovité v koncovce, to přiznávám. Ale těžko říct. Na venkovních hřištích jsme možná více uvolnění. Ale když to vezmu obecně, tak třeba v Olomouci (3:1) a Teplicích (2:1) jsme vyhráli, i když to bylo třeba se štěstím. Doma jsme naopak ztratili spoustu bodů v zápasech, ve kterých jsme byli herně lepší a dominantní. Máme to asi více v hlavách, že doma můžeme více ztratit než venku. Pak se do toho vkrádá z naší strany ta už mnou zmiňovaná křeč. Je to škoda. Na jaře musíme být v Ďolíčku lepší.

Před pár dny proběhla tisková konference klubu ohledně rekonstrukce Ďolíčku. Zahrál byste si rád na zmodernizovaném stadionu?

Tak samozřejmě to pečlivě sleduji. Jsem sám zvědavý, kdy se začne stavět. Rád bych si na minimálně z poloviny zrekonstruovaném Ďolíčku zahrál, takže uvidíme, jak to dopadne. Nejen Bohemka, ale i všichni naši fanoušci by si modernější stadion zasloužili. Hlavně zde zachovat ten tradiční nádech a prvky, které do Ďolíčku patří.

Od čeho se nejvíce mimo fotbalu odreagujete a jaké jsou vaše koníčky?

V poslední době jsem se naučil chodit na pravidelné procházky. Za den nachodím nějakých 6 až 8 kilometrů. Hodně se u toho uvolním a zároveň je to takový druh relaxace, což je super. Mimoto občas samozřejmě zajdu do kavárny s kamarády. Něco si dáme a pokecáme. Mimo sezonu pak chodím na tenis, ale to je fakt hodně málo. Naši mají na venkově chatu, takže tam jezdím taky strašně rád. Je to tam takový venkovský očistec od velkoměsta. Líbí se mi tam ta pohoda, příroda a klid. V budoucnu si umím i představit, že bych bydlel spíše na vesnici než tady v Praze.

Sledujete v TV nějaké soutěže či reality show? V minulých dnech skončila úspěšná televizní hra ,,Zrádci“. Zaznamenal jste to?

Reality show vůbec nesleduji. Ale přiznám se, že na Zrádce jsem koukal. Viděl jsem čtyři díly a dost mne to chytlo. Bohužel, jak je to na pokračování, tak časově nestíhám následovat všechny epizody. Ale je to zajímavý koncept a konečně přišlo do ČR něco nového a zajímavého. Dříve jsem trochu sledoval první řadu ,,Love Island“, ale jak se to táhne nějaké tři měsíce, tak je to strašně zdlouhavé. Já osobně ale nejsem zastáncem těchto pořadů pro mladé.

Přeji vám mnoho fotbalových úspěchů a hlavně hodně zdravíčka do nového roku 2025. Děkuji za rozhovor!

Také přeji hodně zdraví do nového roku. Moc děkuji, byl to příjemný rozhovor. Mějte se hezky.

Osobní archiv Vladimíra Zemana / Foto Nikol Kuncová