Z Prahy až na německý trůn. Mirko Votava – legenda, na kterou se zapomnělo

Z Julisky v Praze až k trofejím v Německu a Španělsku. Mirko Votava je jedním z největších českých rodáků, o kterých se u nás moc nemluví. Přitom vyhrál téměř vše, co mohl.

Dukla, tanky a útěk za svobodou

Miroslav Votava, známý jako Mirko, se narodil 25. dubna 1956 v Praze. Začínal v žákovských týmech Dukly Praha, kde působil i jeho otec Josef. Měl staršího bratra a k fotbalu tedy tíhla celá rodina.

Přišel však rok 1968 a v Československu se zrovna rozjížděla normalizace. Dvanáctiletý Mirko Votava trénoval na Julisce, ale zničehonic se s rodiči a bratrem ztratil z dohledu spoluhráčů. Rodina se rozhodla emigrovat – nejprve do Západního Německa, poté až do Austrálie, ale nakonec se vrátili zpět do Severního Porýní-Vestfálska, do města Witten.

Právě tam začal mladý Mirko znovu hrát fotbal – tentokrát za provinční klub VfL Witten. V novém prostředí se rychle adaptoval a brzy na sebe upozornil větší kluby. Když mu bylo sedmnáct, přestoupil do mládeže Borussie Dortmund.

Vstup do Bundesligy a cesta do reprezentace

Votava se postupně propracoval až do A-týmu Borussie. V Dortmundu to však tehdy nebyla žádná sláva. Klub hrál druhou ligu, stadion byl poloprázdný a město bylo známé pouze těžbou uhlí. Ale Votava si to zamiloval. Už v sezoně 1975/76 pomohl Dortmundu k návratu do Bundesligy. V první sezóně v nejvyšší soutěži odehrál 22 utkání a vstřelil tři branky. V dalších sezónách si upevnil pozici klíčového záložníka a stal se oporou mužstva. Byl prvním českým rodákem, který se prosadil v německé Bundeslize – a to v době, kdy byla plná hvězd světového formátu.

Za Dortmund odehrál osm sezón, ve kterých si připsal 297 ligových startů a 32 gólů. Patřil mezi nejspolehlivější hráče soutěže, což neuniklo ani reprezentačním trenérům.

Po získání západoněmeckého občanství byl v roce 1979 povolán do národního týmu SRN. V letech 1979 až 1981 odehrál pět reprezentačních utkání. Byl dokonce i členem vítězného týmu na mistrovství Evropy 1980 v Itálii – zasáhl do utkání proti Řecku ve skupině, a i přes malý čas na hřišti je oficiálně držitelem zlaté medaile.

V rozhovoru pro Prager Zeitung v roce 2018 zmínil své pocity, když v roce 1980 na mistrovství Evropy nastoupil proti Československu. Přiznal, že ho toto setkání s bývalou vlastí dojalo.

Tři roky mezi španělskou elitou

Po osmi letech v Německu přišla nová výzva z jihu. V roce 1982 přestoupil do Atlética Madrid, kde působil tři sezony. Přestupová částka se vyšplhala na 58 milionů peset.

Přechod do La Ligy nebyl jednoduchý – jiný jazyk, jiný styl, jiné tempo. Později vzpomínal na počáteční obtíže v Atléticu: „Už předtím pozorovali, jak hraji. Takového mě chtěli, a proto utratili 1,3 milionu. Člověk by měl vždycky zůstat tím, kým je, neměnit se, ale přesto přinést všechny své schopnosti.“

Mirko se dokázal stát důležitou součástí základní sestavy a pravidelně nastupoval ligovém poháru. Atlético v té době patřilo mezi nejlepší španělské kluby a během jeho působení končilo opakovaně mezi prvními čtyřmi týmy soutěže.

V sezóně 1984/85 Votava s Atléticem dokonce slavil zisk Copa del Rey. Během svého angažmá nastoupil celkem do 128 soutěžních utkání a vstřelil 9 branek. Po této úspěšné etapě se však rozhodl vrátit domů – tedy do své adoptivní vlasti, západního Německa, kde na něj čekala ještě slavnější léta.

Zrod klubové legendy

V roce 1985 přestoupil tentokrát do Werderu Brémy. Tam se zapsal mezi největší osobnosti v historii klubu. S týmem pod vedením Otto Rehhagela postupně budoval jeden z nejúspěšnějších projektů 80. a 90. let v německém fotbale.

Hned v první sezóně skončil Werder druhý, v roce 1988 pak získal mistrovský titul. Další ligový triumf přidal v sezóně 1992/93. Votava také pomohl vybojovat DFB-Pokal v letech 1991 a 1994. Největší mezinárodní úspěch přišel v roce 1992, kdy s Brémami vyhrál Pohár vítězů pohárů. Na cestě za tímto evropským pohárem Brémy vyřadily postupně týmy z Rumunska, Maďarska, Turecka i Belgie a ve finále v květnu 1992 porazily Monako 2:0​. Votava v tomto finále nastoupil jako kapitán týmu.

Celkem v dresu Werderu odehrál 481 ligových zápasů, což z něj činí jednoho z rekordmanů klubu. Dohromady v Bundeslize nasbíral 546 zápasů, což ho řadí na páté místo v historickém pořadí celé soutěže.

Mirko Votava hrál na pozici defenzivního záložníka. Vynikal svou vytrvalostí a taktickou vyspělostí. Byl hráčem, který dokázal pokrýt velké množství prostoru na hřišti a měl výborné porozumění hře, což mu umožňovalo efektivně chránit obranu svého týmu a zároveň přispívat k rozehrávce. Další pozoruhodnou vlastností byla jeho disciplína. Během své 23leté profesionální kariéry nebyl nikdy vyloučen. Jeho herní styl se vyznačoval spolehlivostí a inteligencí, což z něj činilo cenného hráče pro každý tým, ve kterém působil.  

Mirko Votava patří mezi nejdéle hrající profesionály ve vrcholovém evropském fotbale. Jeho kariéra trvala 23 let. V srpnu 1996 se zapsal do historie Bundesligy jako nejstarší střelec, když skóroval ve věku 40 let a 121 dní v zápase proti Stuttgartu. Tento rekord držel více než dvě desetiletí, než ho překonal v roce 2019 Claudio Pizarro – shodou okolností také hráč Werderu Brémy​.

Po kariéře

Po skončení hráčské kariéry v roce 1996 se stal hrajícím trenérem druholigového VfB Oldenburg. Později vedl také SV Meppen a Union Berlin. V roce 2004 krátce působil jako analytik u řecké reprezentace pod vedením Otto Rehhagela, shodou okolností právě během vítězného Eura 2004.

Od roku 2004 byl znovu pevně spojen s Werderem Brémy – působil jako trenér mládeže (zejména týmu U19), později jako skaut a poradce realizačního týmu rezervy. V klubu pracoval až do roku 2022, čímž završil více než tři dekády služby pro Werder v různých rolích.

Zapomenutý Čech?

Přestože byl rodákem z Prahy, v České republice zůstává jméno Mirka Votavy neprávem upozaděné. Získal nejcennější evropskou reprezentanční trofej, vyhrál evropský klubový pohár, dvakrát se stal mistrem Bundesligy a zapsal se do statistik jako jeden z nejférovějších hráčů historie.