Komentář: Proč se Eden ponořil do modro-žluté?

„Ukrajina, Ukrajina, Ukrajina“ znělo v úterý mohutně celým stadionem v Edenu, kde Ukrajinci vytvořili svým miláčkům bouřlivou kulisu a ti se bez nadsázky mohli cítit jako doma. Jaké jsou příčiny tohoto faktu a jak tuto kulisu nesli někteří čeští hráči?

„Ne, to nemůžeme dopustit, aby se lístky prodaly soupeři. To radši budu hrát na prázdném stadionu, než doma pro Ukrajince,“ prohlásil po utkání český křídelní záložník Václav Černý. Své naštvání pak ještě rozvinul a použil tolik omílanou frázi „Tohle by se jinde nestalo“. O poznání smířlivěji pak hovořil hlavní trenér Ivan Hašek „Je lepší, když je plno a bouřlivá atmosféra.“

Právě Černého slova mě nadzvedla natolik, že jsem rozhodl k tomuto tématu napsat krátký komentář.

Je naprostý nesmysl řešit, proč přišlo tolik Ukrajinců. Klíčová otázka, kterou by si zainteresovaní měli klást, zní: Kde byli čeští fanoušci? A hlavně. Proč čeští fandové nedokázali fandit tak fanaticky jako hosté?

Ukrajinci měli pouze možnost si lístky na bez nich poloprázdný stadion koupit a tuto šanci samo sebou využili. Bez nich by na zápase byla atmosféra jako někde v Mladé Boleslavi. Ale jestli tohle pan Černý chce? Proti gustu žádný dišputát. Zakazovat lidem jít na fotbal, jen proto, že fandí soupeři? Nevím. Černý, a nejen on, by měl primárně začít u sebe. Jen těžko může chtít po českých fanoušcích, aby jej povzbuzovali z plných plic, když oni pak musí sledovat jeho vyklusávání směrem dozadu a opakované výpadky v napadaní. Byť směrem dopředu tentokrát předvedl dobrý výkon, tuhle „snahu“ divák vidí a „ocení“.

Dalším důvodem je samozřejmě tristní výkon v Gruzii, ne že by včera byl o tolik lepší, který odradil další část věrných. Někteří z nich pak raději lístek před stadionem prodali Ukrajincům nebo prostě nepřišli vůbec. Oficiální údaj sice hovořil o počtu 18 722 diváků, ale znalí stadionu v Edenu vědí, že na stadionu bylo o několik tisíc lidí méně. A to pozor, mnoho z Čechů se na stadion dostalo zdarma. Lístky se poměrně ve velkém rozdávaly ve školách i u partnerů reprezentace.

Ukrajinci fandili, Češi ne

Je tu však ještě jeden důležitý fakt. Realita nebyla taková, že by na stadionu převažovali Ukrajinci. Rozložení sil bylo zhruba 50 na 50. Jenže na straně Ukrajiny byli fanoušci, kteří své hráče hnali celý zápas dopředu. Na český tým přišlo fanoušků možná tisíc, zbytek byli diváci a řada z nich se spíš těšila na to, až další porážka odstřelí trenéra Ivana Haška, než aby se hnali do fandění. Ano, tak špatné jméno u nás reprezentace má.

Dlouhodobým problémem je, že se u nás nedaří vytvořit nějaké pevné jádro fandů, kteří by u nás hráče hnali dopředu a jezdili na všechny zápasy. Těch důvodů je spousta, ale primární problém vidím ve špatném marketingu a celkově mediálním obrazu české reprezentační kopané.

Přitom klubový fotbal u nás jde nahoru a přední kluby mají zápasy dlouho dopředu vyprodané. Jenže mezi kluby a reprezentací u nás momentálně z hlediska marketingu ční obrovská propast. Řada fandů Sparty a Slavie sleduje zápasy reprezentace spíš s obavou, aby se jejich oblíbenci nezranili, než aby národnímu týmu drželi palce. Právě u klubů by se měl svaz inspirovat a posunout na jejich úroveň.

Ticketing bych z toho nevinil

Vlna kritika se snesla na FAČR kvůli ticketingu, jemuž se nepovedlo zabránit, aby zde byli Ukrajinci jako doma. Jenže jak tomu chcete zabránit? Na zápas Německo – Turecko taky přišlo několik desítek tisíc Turků, a šlo o dlouho dopředu vyprodané utkání. Sice nevím, co si svaz sliboval od přednostního nákupu pro fanoušky Slavie, ale  být to jinak, výsledek je s velkou pravděpodobností stejný.

Pan Černý by byl sice rád, aby byl raději poloprázdný stadion. Proč ne, příště bych to tak udělal a chybějící finance ze vstupného zaplatí on sám. Věřím, že by se s ním na tuto sumu spousta kritiků složila. Nevím totiž, zda si uvědomují, že tyto finance pak putují na rozvoj mládeže, kde je potřeba každá koruna.

Pod čarou

Stranou všeho ponechám názory na to, že muži s ukrajinskými barvami na sobě by měli být na Ukrajině a bránit svoji vlast. Spousta těch mužů není odpovědných jenom za svoji vlast, ale také za svoji rodinu. Navíc je značně iluzorní představa, že 100 procent chlapů jsou hrdinové, kteří chtějí padnout ve válce. To jim přece nelze mít za zlé.