Chorý – z nenáviděného borce je opora Slavie i reprezentace

Tomáš Chorý, to je jméno, které v posledních letech výrazně rozdělovalo českou fotbalovou veřejnost. Fanoušci Plzně na něj nedali dopustit, fandové ostatních klubů jej nazývali kolohnátem. V létě šel Chorý do obrovského rizika, když přestoupil do Slavie, ale místo pádu se během pár měsíců vypracoval nejen v oporu sešívaných, ale také v člena základní sestavy reprezentace.

Ještě v létě si mnozí fanoušci Slavie klepali na čelo. Investice skoro 100 milionů korun do brzy třicetiletého borce jim nedávala smysl. Jenže Tomáš Chorý během několika měsíců postavil všechny předpovědi vzhůru nohama a svými výkony vyrazil dech možná i svým největším příznivcům. Slavia nyní vede ligovou tabulku o šest bodů, hraje výborný fotbal a jednou z největších opor je právě Chorý.

Chorý je komplexnější než dřívější věže

Vysocí útočníci to nikdy neměli pod vedením Jindřicha Trpišovského jednoduché. Slávistický lodivod se sice opakovaně snažil přivést útočnou věž, ale žádný z hráčů nebyl schopen splnit jeho nároky. Muhamedu Tijanimu chyběla větší fotbalovost, Michaelu Krmenčíkovi lepší pohyb a Petar Musa se příliš nehodil do systému. Až Chorý přinesl komplexnost, kterou slávistický trenér vyžaduje.

Slavia může najednou zjednodušit přechodovou část hry

Důležité pro Slavii je, že Chorého výkony se nedají jen kvantifikovat čísly. Jeho přínos by byl totiž obrovský, i kdyby žádné branky nedával.

Slavii najednou působení Chorého dává možnost mnohem variabilnějších způsobů hry, než jak to bylo před jeho příchodem. Ukázalo to například i poslední derby, kdy sešívaní dlouhými nákopy zjednodušili rozehrávku a ze hry úplně vyřadili presující sparťany. Ještě loni by se jim většina míčů vracela zpět, ale nyní Chorý pomáhá mnoho míčů podržet a rozdat dál na nabíhající spoluhráče. Ostatně stejným konceptem loni Slavii dvakrát přehrála Koubkova Plzeň.

Bez jednoho centimetru dvoumetrový útočník přináší Slavii téměř všechno, co od útočníka potřebuje. Ve vápně na sebe navazuje dva borce. Při obranných „strandardkách“ posbírá polovinu hlaviček, ale silný je i mimo pokutové území. Dobře kombinuje a při presování vypadá, jakoby měl snad i kousek společných genů s Peterem Olayinkou. Úplně nejdůležitější je však pro Slavii Chorého hra zády k brance, kdy podrží neskutečné množství těžkých míčů. S příchodem Chorého přišel do Slavie také hráč, který přináší do hry urputnost a spoustu emocí, což byla právě věc, na jejíž nedostatek si Trpišovský opakovaně stěžoval.

Chorý překvapuje i mimo trávník

V neposlední řadě se zdá, že Chorý vyspěl i mentálně. Mimo hřiště obrovsky pokorně a na hřišti jako správný buldok, který bojuje především za svůj tým. Občas je mu sice vyčítáno simulování, ale nalejme si čistého vína. Který kvalitní hrotový útočník si občas nepomůže nějakým pádem? I o tom bohužel současný fotbal je.

Fanoušci bojovnost vždycky ocení

A co na to fanoušci? Je jasné, že si hráč přezdívaný „Čoro“ nemůže získat na svou stranu všechny. Ale už teď je patrné, že drtivá většina Edenu je na jeho straně. Ostatně jak sám hráč na začátku uvedl: „Věřím, že když budu hrát dobře a rvát se v sešívaném dresu do posledních sil, fanoušci mě nakonec přijmou.“ A měl pravdu.

Z loňského debutanta reprezentačním útočníkem číslo 1

Aby toho nebylo málo, z Chorého se nenápadně stává i klíčový hráč reprezentace. Svým výkonem výrazně pomohl už v loňském klíčovém utkání proti Moldavsku. Od té doby si svou pozici v reprezentačním dresu jen a jen vylepšuje. Naposledy nastoupil od úvodních minut proti Albánii a k výhře přispěl dvěma brankami. Stejně jako v dresu Slavie se pak i tady vydal do posledních sil. Jaký je to rozdíl oproti Patriku Schickovi, který má sice oproti Chorému o poznání více talentu, ale v posledních reprezentačních duelech na hřišti působil znuděným dojmem. Možná to bylo ještě před pár lety nepředstavitelné, ale ano, Chorý je nyní v útoku reprezentační jedničkou.

Takový je on, Tomáš Chorý.