Jiří Fleišman: Hyský nás posunul o úroveň výš. Letos ukazujeme, že Karviná patří do ligy

Čtyřicetiletý veterán české ligy, který zažil triumfy s Libercem, Baníkem a Mladou Boleslaví, letos patří k oporám Karviné, jež je velkým překvapením Chance Ligy. V exkluzivním rozhovoru odhaluje, co ho motivuje pokračovat, jak zvládá držet krok s mladšími hráči a proč nikdy neodešel do zahraničí. Ohlíží se za evropskými poháry, reprezentační kariérou a popisuje, jaký přínos má pro Karvinou trenér Martin Hyský.

V předchozí sezoně jste s Karvinou bojovali o záchranu v české nejvyšší lize, ale v aktuální sezoně hrajete prozatím klidný střed tabulky, předvádíte dobrý fotbal a sbíráte bod za bodem. Co stojí za tímto vzestupem? Je to především příchodem nového trenéra Martina Hyského?

Trenér Hyský zde opravdu odvedl obrovský kus práce za tu dobu, co s námi pracuje. Snaží se, abychom hráli úplně jiný fotbal, než na jaký byla Karviná asi zvyklá. Je to velmi náročný styl, ale jak je vidět, body nám to přináší a fotbal se lidem líbí, líbí se i nám hráčům. Hlavní příčina toho všeho je pravděpodobně příchod trenéra Hyského.

V čem spočívá kouzlo trenéra Hyského, v čem se liší oproti ostatním trenérům, pod kterými jste doposud trénoval?

Primárně je to jeho náročnost, která začíná už na trénincích, kde se do detailů zaměřujeme na výstavbu hry, obranu i přechod do útoku. Trenér jde opravdu do detailů a využíváme spoustu videoanalýz z tréninků i zápasů. Hodně se věnujeme taktice a trenér nám chce vše detailně ukázat, abychom to co nejlépe pochopili. Na hráčích pak závisí, jak to zvládnou a přenesou do praxe. Trenér se pak rozhodne pro sestavu, která mu pro konkrétní zápas nejvíce vyhovuje.

Setkal jste se během své kariéry s trenérem, který by pracoval s videem takto do detailu, nebo je to poprvé až pod vedením Martina Hyského?

Musím říct, že je to poprvé, kdy pracujeme s videem v takovém rozsahu a detailnosti. I když dneska jsou videoanalýzy běžné, trenér Hyský jde opravdu do velkých detailů. Je to pro nás velký přínos a zatím se nám daří, tak doufáme, že to bude jen lepší.

Zajímavost: Minulou sezónu byla Karviná druhá nejhorší tým v průměrném držení balónu, letos je prozatím třetí nejlepší hned za pražskými S. Dokážete říct, čím to je? Zaměřujete se na to o tréninku?

Trenér po nás chce, abychom drželi míč už od brankáře, rozehrávali a byli na míči co nejvíc. Je to jeho styl, který nám přinesl, a myslím si, že se to všem klukům zalíbilo. Je to změna k lepšímu a všechny nás to baví, užíváme si ten styl hry s míčem. Je to o jeho koncepci, kterou do nás vložil a my jsme za to rádi, což se odráží i ve statistikách.

Myslíte si, že pokud budete takhle pokračovat s dobrými výsledky a s atraktivním herním stylem, myslíte, že je udržitelný pro Martina Hyského zůstat v Karviné?

Myslím si, že když Karviná bude hrát dobrý fotbal, všichni si uvědomí, že je to z velké části díky trenéru Hyskému. Takový fotbal předvádíme právě pod jeho vedením, a proto věřím, že na něj přijdou nabídky, nejen z českých klubů, ale třeba i ze zahraničí.

Jestli se mu podaří zůstat v Karviné, bude záležet i na sportovním řediteli a samotném trenérovi, zda nějakou nabídku přijme. Myslím si, že by mu nikdo neměl nic vyčítat, pokud se rozhodne jít za lepším angažmá. Za tu dobu, co je u nás, odvedl skvělou práci a zasloužil by si posunout se do lepšího týmu, třeba do Slávie, Sparty, Plzně nebo někde v cizině.

Váš spoluhráč David Moses bude žhavým zbožím na českém přestupovém trhu a aktuálně je nejvíce spojován se Slavií. Co na tohoto středového hráče můžete prásknout? A v čem jsou jeho přednosti?

David je určitě velmi poctivý hráč, velice důrazný a dynamický. Když hrajeme na tréninku malé hry, například 3 na 3 nebo 4 na 4, je nesmírně obtížné ho obejít. Je velmi silný a pokud se ho někomu podaří obejít, za pár metrů je opět před vámi. To je jeho doména – je neuvěřitelně tvrdý v osobních soubojích.

Myslím, že v zimě bude skutečně žhavým zbožím. Trenér Hyský má ke Slavii vztah, takže to možná může být jedna z variant, že ho tam doporučil. Myslím si, že by to mohlo dopadnout, a pokud Oskar ze Slavie odejde někam do zahraničí, mohl by být David adekvátní náhradou.

Během své kariéry jste působil pouze v české nejvyšší lize. Nemrzí vás, že jste si nikdy nevyzkoušel zahraniční angažmá? Bylo k němu někdy blízko, dostal jste nabídky?

Bylo to blízko, například když jsme v Liberci vyhráli titul. Následující rok se schylovalo k přestupu do Polska, ale nakonec z toho sešlo. Tehdy jsme s manažerem usoudili, že po titulové sezóně je lepší zůstat v Liberci, zahrát si evropské poháry a nabrat další zkušenosti. Poté, když jsem přestoupil do Mladé Boleslavi, se znovu ozvalo Polsko, konkrétně Termalica B-B, která hrála nejvyšší ligu. Už jsem měl domluvenou zdravotní prohlídku, ale tehdejší trenér Dušan Uhrin mladší mi to nakonec zatrhl, a z toho také sešlo. Později už jsem měl jen nějaké nezávazné oťukávání s Termalicou, ale už to pro mě nemělo smysl.

Byl jsem v tu dobu v Ostravě, narodila se mi druhá dcera a do Polska bych rodinu vzít nemohl, starší dcera už chodila do školy. Cizinu jsme tedy vzdali. Samozřejmě, že mě to lákalo, chtěl jsem si zahraničí zkusit, ale nelituji toho, že jsem tam nepřestoupil. Myslím, že jsem hrál v dobrých klubech v České lize a jsem spokojený s tím, co jsem odehrál.

Proti Pardubicím jste o víkendu odehrál 400. utkání v Chance Lize, což je úctyhodný počet. Máte nějaký oblíbený nebo výjimečný moment, který vám utkvěl v paměti?

Když si vzpomenu na první dobrou, tak určitě některé zápasy v české lize, třeba když jsme s Libercem na Spartě vyhráli 3:0, nebo když jsme s Baníkem doma porazili Slavii 2:1 v deseti hráčích. To jsou momenty, které mi vyskočí jako první, protože to byly velké zápasy. Samozřejmě, kdybych přemýšlel déle, našel bych další, ale tyto dva mi přijdou na mysl nejdříve. Další moment, který mi zůstane v hlavě, je zápas, kdy jsme s Baníkem doma hráli proti Mladé Boleslavi a byl to můj 300. ligový zápas – vyhráli jsme 1:0 a já dal gól právě Boleslavi, kde jsem dříve působil (smích). To jsou takové střípky, které mi zůstanou v paměti.

Během kariéry jste zažil atmosféru evropských pohárů a zahrál jste si proti týmům jako Sevilla nebo Freiburg. S Libercem v sezoně 2013/14 jste se dokonce dostal až do 1/16-finále Evropské ligy proti Alkmaaru. Co vám zápasy na mezinárodní scéně daly a jak na ně vzpomínáte?

Tyto zápasy mi daly strašně moc, a jsou to přesně ty důvody, proč člověk fotbal dělá. Pamatuji si, že jsme hráli proti Seville doma i venku 1:1 a byla to skvělá zkušenost. Dokonce si pamatuji, že to byl ročník, kdy Sevilla ztratila jediné body právě s námi a následně celou Evropskou ligu vyhrála. Byly to úžasné momenty, skvělá atmosféra. 

V Kabině jsme měli hráče jako Honza Nezmar nebo Jirka Štajner, kteří byli lídry týmu a udržovali nás při zemi, abychom nelítali v oblacích. Myslím si, že ta kabina byla nesmírně zdravá a fungovalo to. Bohužel jsme pak vypadli s Alkmaarem, což byla velká škoda. Dokonce nám v tom zápase neuznali penaltu a já si pamatuji, že jsem měl střelu z vápna, ale hráč z Alkmaaru mi skočil do kolena. Musel jsem střídat a byl jsem mimo hru dva měsíce. Přesto si myslím, že to byla krásná jízda Evropou.

Fotbalový laik by si řekl, že hráč na vašem postu s takovými zkušenostmi i z evropských pohárů bude reprezentovat Českou republiku. Vy ovšem máte jediný start za reprezentaci. Nejste z toho zklamán? Mohla za to velká konkurence na vašem postu?

Zklamaný rozhodně nejsem, naopak si velmi cením toho, že jsem měl tu čest alespoň jednou obléknout reprezentační dres. V době, kdy jsem hrál, byla konkurence obrovská  na mé pozici nastupovali David Limberský, později Honza Bořil ve Slavii, který podával skvělé výkony, a Filip Novák v zahraničí. Samozřejmě jsem doufal, že bych mohl odehrát více zápasů za reprezentaci, ale nestalo se tak. Můj jediný start přišel pod vedením Pavla Vrby v Olomouci proti Rakousku, kde jsme prohráli 2:1. Přesto si toho zápasu nesmírně vážím a jsem hrdý, že jsem mohl reprezentovat svou zemi.

Ve své kariéře jste několikrát měnil kluby a poznal různé fotbalové prostředí, ať už to byl Baník Most, Slovan Liberec, Mladá Boleslav, Baník Ostrava, nebo Karviná. Které angažmá vám dalo po fotbalové nebo osobní stránce nejvíce?

Nejvíc mi dalo určitě angažmá v Liberci, protože právě tam jsem dostal šanci hrát na nejvyšší úrovni. S Libercem mám titul i pohár, což jsou úspěchy, na které jsem velmi hrdý. Další klub, na který nemohu zapomenout, je Baník Ostrava. Měl jsem velké štěstí, že jsem tam potkal Milana Baroše, který mi Ostravu doporučil. S Milanem jsme si hodně sedli a Baník mi strašně přirostl k srdci. Myslím, že jsem si tam udělal spoustu přátel, ať už mezi hráči, nebo s lidmi ve vedení klubu. Baník mi dal hodně nejen po fotbalové stránce, ale i po té osobní.

I ve věku 40 let stále patříte mezi aktivní hráče v nejvyšší soutěži. Co vás motivuje pokračovat a jak si udržujete fyzickou formu, abyste zůstal na vrcholu a měřil se s tou nejvyšší kvalitou na domácí scéně?

Myslím, že klíčové je, že si na sebe dávám pozor a dbám na regeneraci. Přípravy nešidím a trénuji stejně tvrdě jako mladší kluci. Díky tomu jsem si udržel fyzickou kondici. Samozřejmě se musím hodně starat o své tělo – pracuji s fyzioterapeuty, regeneruji po každém tréninku a také se hodně věnuji práci s vlastní váhou, abych neztratil obratnost. Důležitá je pro mě i podpora od manželky, která mi umožňuje se plně věnovat fotbalu. Díky ní mám prostor na regeneraci a mohu trávit více času v kabině. To vše mi pomáhá pokračovat dál a držet krok s mladšími hráči.

Kolik sezón ještě plánujete přidat?

Nedávno jsme si v Karviné dělali legraci, když jsem po jednom zápase mluvil se sportovním ředitelem a řekl jsem mu, že bych rád prodloužil smlouvu. Trenér Hyský se přidal a říkal, že bych měl dostat smlouvu na pět let, tak jsem to nadhodil u vedení a pan Vlk (sportovní ředitel) mi odpověděl, že klidně se mnou podepíše novou smlouvu, ale záleží, jaký tam napíšeme čísla (smích).

Samozřejmě to bylo myšleno v nadsázce. Ale vážně, budu rád za každý rok, který budu moci ještě hrát. Vždy záleží na zdraví, a pokud se budu cítit dobře a budu mít pocit, že týmu mohu něco dát, rád budu pokračovat. Možná ještě dva nebo tři roky, ale uvidíme, jak na tom budu zdravotně.

Jak se díváte na svou budoucnost po skončení hráčské kariéry? Plánujete zůstat u fotbalu, třeba v roli trenéra, nebo se vaše kariéra bude ubírat jiným než fotbalovým směrem?

Určitě bych rád zůstal u fotbalu, je to něco, co dělám celý život a co mě baví. Když jsem byl ještě v Baníku, probírali jsme možnost, že bych po skončení kariéry mohl zůstat v klubu a pomáhat v nějaké jiné roli. Trenérská práce mě ale moc neláká, tedy ne v roli hlavního trenéra. Spíš bych se viděl jako asistent trenéra, který se podílí na přípravě tréninků, dělá rozcvičky a pracuje s hráči. Taková role by mě bavila nejvíc. Ale uvidíme, jak to bude, až se rozhodnu skončit.

Jaké vidíte rozdíly v české lize dnes oproti době, kdy jste začínal? V čem se česká nejvyšší liga nejvíce změnila?

Myslím, že největší rozdíl je v tom, jak fyzicky náročná liga dnes je. Zápasy jsou mnohem rychlejší a hráči musí být lépe připraveni po fyzické stránce. Dnes se hodně dbá na kondiční připravenost, na analýzy výkonu, na to, kolik hráč naběhal kilometrů a jaký měl výkon. Když jsem začínal, nebylo tolik dat a analýz, spíš se hrálo na intuici a fotbalový um. Dnes jsou všechno čísla a statistiky, což má své výhody, ale někdy to může i trochu svazovat. Nicméně česká liga se posunula dopředu a hráči musí být lépe fyzicky i takticky připraveni.

Chtěl byste ještě něco vzkázat na závěr nebo někomu poděkovat?

Rád bych poděkoval všem klubům, ve kterých jsem působil, všem spoluhráčům a trenérům, se kterými jsem měl možnost pracovat. Od každého z nich jsem se něco naučil. Také děkuji fanouškům, kteří mě podporovali v dobrých i špatných chvílích. Největší dík ale patří mé rodině, především manželce, která mi byla vždy oporou a která se stará o všechno, když já jsem na tréninku nebo zápase. Bez ní by to nešlo. A všem lidem, kteří mě podporují, bych chtěl vzkázat, ať mi drží palce, protože fotbal mě stále baví a rád bych ještě nějakou dobu pokračoval.