Darina Hrúziková: Doufám, že mi Slovácko pomůže dostat se dál do zahraničí

Přestože Darina Hrúziková do svého současného týmu, tedy do Slovácka, přestoupila teprve tuto sezonu, tak si už dokázala vydobýt pověst obávané kanonýrky. Ve svých devatenácti letech je momentálně druhou nejlepší střelkyní ligy a za svou spoluhráčkou Kateřinou Vojtkovou zaostává o pouhý jeden gól. I když momentální září na českých trávnících, i na rodném Slovensku si její talent dobře uvědomují, což potvrzuje i to, že byla nedávno zvolena nejlepší slovenskou fotbalistkou do devatenácti let. V dnešním rozhovoru prozradí, jaké ambice Slovácko v tomto ročníku má, kde se vidí v budoucnu i co si myslí o vytvoření společné česko-slovenské ligy.

Jaké byly Vaše fotbalové začátky? Kdy si Vaši trenéři a blízcí uvědomili, že fotbalově vyčníváte nad ostatní a že z fotbalu ve Vašem případě bude něco víc než jenom koníček?

Fotbalově jsem začínala v Istebném, kde jsem se narodila a kde moje rodina žije dodnes. Můj talent si moje rodina a trenéři začali uvědomovat, až když jsem přešla z chlapeckého týmu do Ružomberoku. Už mezi kluky jsem vynikala, ale mezi ženami to bylo ještě znatelnější. Když jsem byla poprvé povolána do reprezentace U15, tak už bylo všem jasné, že jsem ve fotbale opravdu dobrá a že má smysl, abych v něm pokračovala i nadále.

S devíti góly jste druhou nejlepší střelkyní podzimní části ligy. Je to pro Vás potvrzením toho, že byl přestup z Ružomberoku do Česka tou správnou volbou?

Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí, protože jít z druhého nejlepšího slovenského klubu do třetího v první české lize, to je něco neuvěřitelného a jsem velmi ráda, že jsem se mohla posunout na tak vysokou úroveň a že se mi střelecky daří, ale hlavní samozřejmě je, že to pomáhá týmu.

Jak byl vstup do nového angažmá náročný po psychické stránce? Přece jen jde a Vaši první zahraniční zkušenost.

Myslím, že to tak vnímal asi každý, když poprvé odcházel do zahraničí. Na začátku nebylo jednoduché si na všechno zvyknout, a to i proto, že jsem v Brně nastoupila na vysokou školu, ale časem si to sedlo. Nejnáročnější bylo si všechno nějak uspořádat, ale teď si myslím, že je všechno v pořádku. Stíhám jak fotbal, tak školu.

Co studujete?

Momentálně studuji první ročník oboru ekonomika podniku v Brně.

Měla jste i jiné nabídky než ze Slovácka?

Minulý rok jsem obdržela nějaké nabídky z Itálie. Byl zájem také z Rakouska, ale v tom, že jsem nakonec zvolila Slovácko, hrála největší roli právě škola. Navíc jsem hned nechtěla přestupovat do tak kvalitních zahraničních týmů, protože jsem se v cizině chtěla nejprve rozehrát. Slovácko beru jako ideální mezikrok mezi Slovenskem a nějakým zajímavým zahraničním angažmá.

V Ružomberoku jste strávila několik sezon. Jak se podle vás slovenská liga liší od té české?

Slovenská liga se od té české výrazně liší, a to třeba i tím, že hráčky nepodepisují profesionální ani amatérské smlouvy. Ani v první lize nenajdete klub, v němž by měly hráčky podepsanou smlouvu a dostávaly by nějaký pravidelný finanční příjem. I z tohoto důvodu je na tom česká liga kvalitativně o mnoho lépe než ta slovenská. Pokud se tedy mladé slovenské fotbalistky chtějí posouvat, je pro ně Česko ten nejlepší první krok.

Česká liga zahrnuje pouze osm týmů, na Slovensku jich není o moc více. Myslíte, že by mohlo být řešením vytvoření společné česko-slovenské ligy, v níž by české týmy doplnilo několik nejlepších týmů slovenské ligy?

Nepochybně by to bylo velmi zajímavé, protože v české lize je opravdu méně týmů, a tím pádem i méně zápasů, ale myslím si, že pro rozvoj slovenské ligy by bylo prospěšnější, kdyby se týmy nejprve více profesionalizovaly, a teprve potom by se mohlo uvažovat o slučování. Do budoucna to ale nezní jako špatný projekt.

Slovácko je v posledních letech tradičně považováno za třetí nejlepší klub v Česku. V této sezoně není vaše ztráta na druhou Slavii nijak tragická. Sešívané mají náskok šesti bodů a čekají vás ještě čtyři ligová kola a poté nadstavba. Myslíte, že je ve vašich silách je dohnat?

Spolu s holkami je naším hlavním cílem právě porazit pražská „S“ a vyhoupnout se na druhé místo. Šanci podle mého názoru máme. Teď bude podstatné během přípravy pořádně zamakat a dostat do hlavy to správné nastavení, což si myslím, že se povede, takže to reálné jednoznačně je.

Rozdíl mezi Slováckem a Slavií není nijak výrazný, ani co se počtu vstřelených a inkasovaných gólů týče. Je také to důkaz toho, že se pomalu, ale jistě Slovácko přibližuje úrovni profesionálních klubů?

Myslím, že Slovácko bylo dlouho třetím nejlepším klubem, což platí i dnes. Nevím přesně, jak to vypadalo před rokem, ale podle informací od spoluhráček se vše zvedá jak po profesionální, tak i po fotbalové stránce. Slušný poměr vstřelených a inkasovaných gólů a takédobrý bodový zisk jsou aspekty, za něž jsme velmi rády, a doufáme, že to tak bude pokračovat i v další části sezony.

Slovácko si v příští sezoně zahraje buď kvalifikaci o Ligu mistryň, nebo obdobu Evropské ligy. Budete evropské zápasy brát i jako možnou vstupenku do věhlasnějších evropských fotbalových lig, nebo chcete nyní primárně zůstat v Česku?

Ano, pochopitelně si uvědomuji, že mohou být evropské zápasy takovou naší vstupenkou do světa, ale tato utkání se budeme snažit vyhrát především jako Slovácko, jako tým. Jak už jsem ale zmiňovala, Slovácko beru také jako přestupní stanici dál do zahraničí, což je můj sen. I vzhledem k tomu doufám, že evropské zápasy zvládneme co nejlépe.

Na podzim jste v lize zažila dva dvougólové zápasy, oba s FC Praha. Dá se říct, že jste na tohoto soupeře našla recept?

Nemyslím si, že bych vyloženě našla nějaký recept, ale jsem ráda, že jsem v obou zápasech s Prahou dokázala vstřelit dva góly, a doufám, že se mi bude dařit skórovat i proti jiným týmům.

I přes své mládí jste byla nedávno povolána do seniorské slovenské reprezentace. Věříte, že se v dalším reprezentačním cyklu stanete stabilní členkou kádru?

Ano, velmi mě překvapilo, že mě povolali do reprezentace. Jsem za to nesmírně vděčná, protože slovenské reprezentantky jsou velmi dobré a hrají na vysoké úrovni. Je velmi těžké se do národního týmu probojovat v tak mladém věku, ale doufám, že mi dá pan trenér ještě další šance, abych mohla ukázat, co ve mně je, a mohla na srazy jezdit pravidelně. To ale záleží na panu trenérovi, ne na mně, takže uvidíme, co budoucnost přinese.