Mára z Ďolíčku: Bohemka jako první v lize dobyla Hanou. Díky, pane Klimente!

Po ostudném výkonu ve vršovickém derby se Bohemka vydala na dalekou Hanou. Andrův stadion nám poslední léta svědčí, a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Hlavně díky brzkému vyloučení nejlepšího střelce Chance Ligy Jana Klimenta. Vezeme si tak z Olomouce důležité tři body a výhru 3:1. I když je nutné přiznat, že nám to po celý zápas velmi skřípalo a Sigma byla aktivnější. Na to se ale historie ptát nebude. Mára z Ďolíčku je tady!

Měl jsem cítění v dobrý výsledek. Jsem rád, že jsme na Hanou vyrazili

Do Olomouce jsem s přítelkyní dorazil asi dvě hodiny před utkáním. Po zaparkování před námi projel bohemácký autobus s hráči a my jim slavnostně zamávali a oni nám. Hezký pocit na začátek výletu. Poté jsme se vydali na náměstí, měli jsme štěstí a viděli nejstarší orloj v České republice bimbat. Trvalo to asi sedm vteřin a bylo po všem. Pak jsme zavítali do syrečkárny a já si koupil pár smraďochů na domů. Hned vedle se nacházel obchod s levandulovým sortimentem a můžeme návštěvu jen doporučit. Zajímavostí je, že se zmiňovaný obchůdek nachází hned vedle smradlavého pokladu Hané.

Vypadá a zní to možná bláznivě, ale už dlouhé roky se mi stává něco, co se dá už nazvat takovým neovlivnitelným rituálem. Pokaždé když to nastane, Bohemka duel neprohraje. V letošní sezoně se mi tento rituál samovolně zjevil třikrát. Bylo to před utkáním s Baníkem, Libercem a teď s Olomoucí. Máme z těchto duelů dvě výhry a plichtu. Více vám o tom psát nebudu, kdo mne zná, může se na to zeptat.

Zdravím tímto našeho SLO Vláďu Pavlíka, který na Hané skoro po celý zápas stál v kotli po mém boku, jemuž jsem svoje pocity o rituálu sdělil. Smál se, co vám budu povídat. Ale zase mi to cítění vyšlo a vezeme veledůležité vítězství, které může být zlomovým a odrazovým můstkem do lepších sportovních zítřků celé Bohemky.

Ale už jsem toho tady napsal dost, a vlastně jste se nic nedozvěděli. Nebojte, v dalším odstavci už trochu rozeberu samotný zápas.

Nebýt blbosti kanonýra Klimenta, těžko bychom Sigmě odolávali

Zhruba po pěti minutách přišel mimo hru souboj Janů, našeho Vondry a olomouckého Klimenta. Hlavní sudí, který má nadváhu asi jako já, jmenovitě Petr Hocek si souboje nevšiml, to ani my fanoušci. Po nějakých třech minutách zapískal Hocek faul našeho hráče a nařídil pro Sigmu standartní situaci. Těsně před rozehráním si ho zavolal k obrazovce videorozhodčí Tomáš Kocourek. Nikdo z nás nevěděl, co se vůbec řeší. Po přezkumu VARu a další minutě čekání přicupital rozhodčí s kartou červené barvy a vyloučil Klimenta. Nějaké provokace ze strany Vondryse na Klimenta tam jistě byly, ale nechat se vyprovokovat po pěti minutách? To je úlet, který nám přinesl dlouhou přesilovku.

Po vyloučení domácího hráče to dlouhé minuty vypadalo, že do deseti šla Bohemka. Sigma byla pohyblivější, neustále v nábězích a bylo vidět, že fotbal je především o hlavě. Jako kdyby nám vyloučení nabouralo taktické plány, tak to vypadalo. Kdybychom po půlhodině prohrávali 0:2, nikdo by se nedivil. Náš gólman Tomáš Frühwald nás ale dvakrát výborně podržel. Zejména přímák Filipa Zorvana volal po vedoucím gólu. Přezdívaný ,,Frigo“ si naštěstí poradil a ukázal, že se každý zápas zlepšuje. Že se Hanáci nedostali do vedení bylo zlomovým momentem celého spielu, protože bychom ho otáčeli velmi těžko.

Z nenadání přišlo ve 37. minutě sklepnutí Yusufa a Honza Matoušek za vápnem prásknul do míče a já a celý náš kotel explodoval radostí. Krásný gól! O dalších pět minut přišel další klokanský orgasmus. Rohy nám v letošní sezoně absolutně nevycházejí. A tak si ho do své moci vzal nově Maty, našel skvělým centrem hlavu Yusufa a ten udělal z gólmana Stoppena pytel cementu. Oba útočníci 1+1 za poločas. Jen tak dál, borci.

Klobouk dolů před Sigmou. Ke konci jsem měl bobky

Začátek druhé půlky jsme zvládli celkem dobře. Trošku mi zůstal rozum stát, když po hodině hry vystřídal náš trenér Jarda Veselý a vyndal ze hřiště Hybše s Matouškem. Maty si koledoval o druhou žlutou, to bych pochopil. U Hybšáka už si tak jistý nejsem. Na hřiště šel Robert Hrubý, který měl za úkol uklidnit hru ve středu hřiště. To také beru. Druhým novicem na pažitu byl Honza Shejbal, který nemá formu. Nemyslím to nijak zle, ale s ním se stav na hřišti vyrovnal na deset proti deseti. Po pár minutách byl u snížení Sigmy, kdy nevystoupil z obranné linie Bohemky. Ač se zdálo, že domácí Mikulenka dal gól z jasného ofsajdu, Shejby se tam jednoduše zapomněl.

Bylo dvacet minut do konce, a já měl velký strach, že na Andráku bude potřetí za sebou konečný výsledek 2:2. Byla by to malá sportovní tragédie. Hraješ prakticky celý zápas proti deseti, soupeř bez vyloučeného nejlepšího snajpra ligy, navíc přijít o dvougólový náskok? Měl jsem upřímně nakakáno v trenclích.

Bohemka závěr díky Bohu zvládla. Přišla i pojistka na 3:1. Byla v podobě krásného náběhu střídajícího Vaška Drchala, který propálil v zápase velmi špatného brankáře Stoppena. Drchy branku potřeboval a ta přišla v pravý čas. Kdyby ho nevstřelil, možná tady teď píšu o ztrátě dalších dvou bodů.

Nutno smeknout před oslabeným soupeřem. Není náhoda, že v minulém kole Hanáci vyhráli na Letné 3:2. Sigma má pod koučem Tomášem Janotkou velkou chuť, dravost a fotbalovost. Klobouk dolů před nimi, jsou černým koněm Chance Ligy.

Fanoušek Sigmy neunesl porážku. Chválím náš kotel

Poločasové vedení Klokanů 2:0 neuneslo pár opivených fanoušků Sigmy. Přes mříže nám bylo od některých olomouckých individuí nadáváno, pliváno a odneslo to i pár piv. Zejména jeden fanoušek, kterého mohu s klidným srdcem nazvat ,,bezmozkem“ a idiotem , si nedal pokoj ani druhý poločas. Má přítelkyně to odnesla jako jediná v našem sektoru politím kalhot pár deci piva. Je ovšem možné, že to nebylo fanouška pivo, ale jeho mozkomíšní mok. To by totiž jeho neurvalé jednání vysvětlovalo. Fandi, ale zůstaň člověkem, hrdino!

Slova chvály patří hráčům za bojovnost a a za zisk důležitých třech bodů z horké půdy Olomouce. Klokani jsou v letošním ročníku prvním klubem Chance Ligy, který zde dokázal vyhrát.

Chválit musím také naše zelenobílé fanatiky v kotli. Sešlo se nás na stadionu Sigmy zhruba 120 kusů, což není po ostudném derby vůbec špatné číslo. Stejně jako náš Kouč Veselý, děkuji všem odvážným, co vážili nedělní cestu za milovanou Bohemkou. Jsem rád, že jsme tam s Maruškou také mohli být.

Fotbal je pro většinu z nás pouze záminkou, Bohemka je jedna velká rodina!

Po reprezentační pauze se opět sejdeme v milovaném Ďolíčku. Dorazí Mladá Boleslav!

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Mára z Ďolíčku 🙂