Takhle se hraje doma! Reprezentace porazila Albánii, zazářil Tomáš Chorý

Zajímáte se o aktuální dění v českém fotbale? Ve spolupráci se Sportovní deník fanouška vám budeme pravidelně přinášet subjektivní hodnocení výkonů a dění na hřišti. Tentokrát o třetím pokračování Ligy národů mezi Českou reprezentací a Albánií.

Člověk musí umět kritizovat. Ale i pochválit. A tohle chvályhodné bylo! Jednoznačně. Reprezentace odehrála jasně nejlepší zápas pod trenérem Haškem, který zdá se zase sedí pevně na své židli. A už nejen proto, že pan Fousek nemá peníze na jinou variantu … a vlastně ani tu variantu. Ale proto, že výkony národního týmu zkrátka jdou nahoru.

• Pressing. Chuť hrát. Snaha o kombinační a útočný fotbal. Slušné procento držení míče. Střely. Jistá obrana. A když to sečteme, je z toho jednoznačné vítězství. Které se urodilo už v té perfektní úvodní patnáctiminutovce, kdy jsme na Albánii prostě vlétli. Za celý zápas jsem vlastně nezapochyboval, že ho zvládneme. Ani když Jasir Asani ve své stoprocentní tutovce poslal díky drnu balón až do Stromovky.
• Takhle se hraje doma. I když teda jako ta série nároďáku na vlastním hřišti je fajn. Šestá výhra v řadě a poslední porážka před dvěma lety proti Portugalsku. To je ve vztahu ke rozpoložení týmu… vlastně až paranormální jev. Palec nahoru!
• Ono je to vážně o tom neustále omílaném. Zkrátka musí hrát frajeři, kteří jsou v zápasovém vytížení a mají formu. A dnes to byla takřka celá jedenáctka … a Matěj Kovář (který ale také podal super výkon). To sebevědomí zejména slávistické sekce bylo cítit na kilometry daleko.
• A nešlo jen o Sešívané. Šulc, Červ nebo už tradičně naprosto perfektní Martin Vitík… to může být osa národního týmu klidně na celou dekádu.
• Tomáš Chorý… je úkaz! Když čtyři roky zpátky prchal z Plzně do Belgie, už jsem ho odepisoval. A myslím, že jsem nebyl sám. A nikdy bych nevěřil, že se ještě dokáže dostat na tuhle úroveň. Stal se vlastně za pár měsíců tváří národního týmu. Útočníkem číslo jedna. A neskutečně platným hráčem, který Slavii může klidně zajistit Ligu mistrů. Dnes tomu chyběl jen ten hattrick. A nebyl k němu daleko, jen v první půli z malého vápna nepřestřelil. Ale jinak úžasně trefený gól z prvního doteku s míčem, jistá hlavička a plná kolečka vyhranných soubojů. Osobně ho moc nemusím, ale před jeho aktuální fazónou smekám.

• Ta levá strana hřiště byla totálně dominantní. Lukáš Provod má možná životní formu. V jeho hře je všechno. Technika, střela, důraz i bojovnost. A když to skloubí … tak je z toho vyloženě jeho akce, jako před druhým gólem.
• No a Honza Bořil… už je mimo lidské chápání. On už v podstatě končil kariéru. Pak měl ve slávistickém béčku učit mladé. Postupně dostal šance i v áčku. Stal se opět oporou. Následně ho po třech letech povolali do repre. Naskočil rovnou do základu a zvládl to parádně. Kde tohle může skončit?
• Ať ale jen nechválím. Výkon kapitána byl opět rozpačitý. Tomáš Souček není v pohodě a je to vidět v každém zápase. Snad se do toho zase dostane. Nároďák ho potřebuje.
• Dost mě překvapilo, jak jsme vlastně vůbec nestřídali. V podstatě jen Hložan tam šel něco ukázat (evidentní forma, ale taky klasicky šílené zakončení). I Choras hrál skoro 87 minut. To jsou obrovské porce na to, že bylo už rozhodnuto a na lavičce sedělo asi 10 útočníků.
• Ukrajina porazila Gruzii, takže je ta naše skupina totálně zamotaná. A vyhrát ji ještě může kdokoli. I my. Což by tedy po utkání v Tbilisi asi málokdo řekl. A pokud budeme hrát dál jako dnes, rozhodně to není nemožné. Ale známe to o té vlaštovce. Tak snad nám udělá fotbalové jaro i v zimě!